Tak mám za sebou prvního Murakamiho (Rjú, aby bylo jasno) - V polévce miso. Pěkné. I jazykem se mi to líbilo - nečinilo mi problém si představit, že by to takhle kluk, živící se prováděním po zábavní čtvrti, klidně odvyprávěl. Akorát nevím, jestli jsem já tak otrlá, nebo zbytek lidstva tak přecitlivělý, ale scéna v klubu mi přišla poněkud bizarní, ale ne nijak zvlášť nechutná.
Takže další budou asi následovat - byť ne teda hned, teď mě čekají
Ohně na planinách.