ZUZKAOU: ok, díky za pohled na věc.

ZUZKAOU: Jasně, ale věci jako terapeutická škola ovlivnit nemůže, ne?

GHOST: tak právě proto, aby se to člověk naučil poznávat a netlačit do procesu sebe samotného je výcvik tak dlouhý a zahrnuje sebezkušenost... A přesně pro to, taky existuje supervize a přesně proto je psychoterapie tak ritualizovaná záležitost.

ZUZKAOU: A jak jako terapeut poznáš, že klient se přizpůsobuje "něčemu"?

ZUZKAOU: Jasně, vím, jak funguje KBT. Myslel jsem to tak, že třeba kvůli vzpomínkám je člověk mimo terapii v úzkosti / depresi / cítí se osaměle a zároveň musí řešit aktuální životní situace jako zaměstnání / studium / sociální život apod.

GHOST: analytické terapie vystavují člověka situacím? Jako vzpomínkám a představám? Pokud někdo tvoří odpovědi tak, aby vyhovovali terapeutovi, tak jaksi není v terapii, ale terapeut je značně neschopný a neléčí, ovšem manipuluje.

Expoziční techniky se používají v KBT a jen velmi vzácně (je to organizačně složitější, než jen setkávání se v kanceláři) a po předchozí dlouhé práci a především domluvě s klientem.

ZUZKAOU: Souhlasím, ve studiích je uvedeno, že vliv hraje velké množství proměnných na stranách klienta i terapeuta a terapie jako celek nezpochybňuji, spíše mi v tomto ohledu jde o některé aspekty, které se mi na tom nezdají.

Třeba právě na tom dynamickém (obzvlášť analytickém) přístupu mne "děsí" to, že člověka technicky vystavuje situacím, do kterých by se neměl dostat a nepřipadá mi to úplně pod kontrolou. Navíc v kombinaci s tím, že a) nejsou jasně stanovené cíle a způsob jejich dosažení (mluvením!?) b) při pozitivním vztahu k terapeutovi ztrácí klient jistou dávku "soudnosti" a c) má tendenci své odpovědi a sny tvořit tak, aby odpovídaly škole terapeuta (večer dohledám ten výzkum)

ZUZKAOU: SHAMANICO: ZUZKAOU: Děkuji za prameny, jdu se na to podívat :-)

GHOST: V češtině pak můžeš najít shrnutí hlavních studií v prvních kapitolách knihy Současná psychoterapie (Roubal, Vybíral, 2010).
Ve slovenštině pak vyšla kniha Výzkum v psychoterapii (Timulák), kde je taky shrnuto to hlavní ze světových výzkumů.

SHAMANICO: prima - významné části jsou na google!
The great psychotherapy debate ... - Bruce E. Wampold - Google Books
http://books.google.com/books?id=glGPRwSlgrsC&printsec=frontcover&source=gbs_atb#v=onepage&q&f=false

GHOST: no Kratochvíl tam má ocitované ty výsledky oné studie. Tuším, že to je ona - rozhodně nějakou velkou metastudii efetivity. Z počítačových sítí, co mají přístup třeba do pubmedu (většina univerzit) se jistě dostaneš k ful textu originálu. Ježe jaksi tím že se neléčí fyziologický stav nějakými konrétními biochemickými látkami, tak ten proces je pochopitelně složitější, než léčba zápalu plic.
Co do toho dáš, to z toho dostaneš.


Drtivá většina výzkumů potvrzuje efekt psychoterapie při práci s problém založenými na úzkostech, depresích a u závislostí. Velké rozdíly nebývají moc velké mezi styly psychoterapiie (jen teda klasická psychoanalýza trvá moc dlouho). U psychotických stavů a závažných poruch osobnosti už to je daleko horší, a zejména jaksi dynamické styly s odkrýváním příčin mohou sebou nést velká rizika. Na druhou stranu v rámci následné péče u psychotiků jsou nejrůznější podpůrné terapii značným usnadněním procesu.

ZUZKAOU: No, zrovna k ceskym ucebnicim se stavim dost skepticky, ale urcite se na to podivam a vecer napisu. Jsem na to zvedav.

Clovek by se rad vylecil, ale delat to na (pripadnych) nepodlozenych zaverech, mi prijde celkem o dusevni zdravi. Navic v momente, kdy je vztah mezi klientem a terapeutem "silne" asymetricky a terapeut je navic vystaven moralnimu hazardu.

Co se tyce proplaceni, tak to je v USA, myslim (mozna bych to dohledal, ale priznam se, ze to ted nemam podlozene), zalozeno na principu diagnozy, ne?

GHOST: tak klíčová je metastudie z 70 let
http://psycnet.apa.org/index.cfm?fa=buy.optionToBuy&id=1978-10341-001

výsledky cituje třeba Kratochvíl ve své učebnici, takhle narychlo se mi nedaří najít full text.

Současné výzkumy jaksi už nebývají takhle široké, tudíž z nich moc nejde dělat ještě širší metananalýza. Ovšem americké pojišťovny proplácí psychoterapii a ti neproplácí nic, co by nebylo podložené důkazy

ZUZKAOU: Jasne, ted jsem na mobilu. Az dorazim domu, tak to poslu.

GHOST: můžeš dodat konkrétní citaci, to by mě poměrně zajímalo, jak ten výzkum byl stavěný.

A teda terapeutický vztah je jaksi základ účinnosti, pravda snaha vyhovět tam nepatří, jen mi není jasné, jak se to měří.

SHAMANICO: To mne zajima, da se to nekde dohledat?

ZUZKAOU: Odkazuju na Psychology od Myerse a British Journal os Psychiatry. Placebo effect je tendence vnimat subjektivni zlepseni jen diky vztahu k terapeutovi a snaze vyhovet.

Ty testy se delaji s kontrolni skupinou, ktera prosla "terapii s laikem" (kamaradem, osobou blizkou apod.) v podobe setkani parkrat za tyden.

Skodlivosti pak ve specifickych pripadech zvysena pravdepodobnost suicidality a zavislosti na terapii (slovo terapie pouzivam promiskue a nerad bych se poustel do podrobnosti, na to nemam vzdelani :-)

GHOST: Pokud vim, tak o ucinnosti psychoterapie (obecně) uz neni moc pochyb. Rozdily mezi jednotlivymi terapeuty, klienty a kvalitami jejich "lecebneho" vztahu ale mohou byt opravdu velke.

GHOST: validní výzkumy, kde psychoterapie škodí? V případě práce s úzkostma a depresema? Vážně? Placebo efekt v psychoterapii? Jak se to dělá? Která z účinných látek se nahradí cukrem?

Jinak právě ohledně zpětné vazby se řeší terapeutický kontrakt, který by po úvodní fázi měl být nějak pojemnován - proč se ti lidi schází a na čem pracují a ideálně aby to mělo i nějaké kontrolovatelné cíle. Ale uznávám, že to nebude běžná praxe, zejména u terapeutů ze starší školy.