SRNECEK: jj me taky driv zajimalo umeni, ale pak jsem se rozhodla pro psychologii, k cemuz me castecne motivovala psychosomaticka nemoc, a opravdu jsem mela pocit, ze me leceni meni, vcetne zebricku hodnot a kreativity atd, ale na druhou stranu clovek se vzdycky behem zivota meni a nekdy je ty inspirace vic a nekdy min, a najde ji pak zase v jine oblasti.

dnes mam kresleni uz vic jako zpusob seberozvoje :) byla jsem na kresleni a na seminari u p. Jandy, ktery rikal ze je nejdriv potreba zvladnout techniku a duchovno prijde pozdeji :) ale i tak dokazal trefne interpretovat z moji prace souvisejici vlastnosti, protoze vedel co studuju a ze me ty souvislosti zajimaji.

LU_EXE: A jaký byl jeho názor? A tvá osobní zkušenost?? Pravděpodobně sama zkoušíš tvořit... nebo to tak na mne působí...

SRNECEK: ja jsem o tom premyslela dost. asi bych se zkusila inspirovat u nejakeho terapeuta ktery taky tvori, nebo naopak umelce, ktery si prosel arteterapii a zeptala se, jak a kam ho to posunulo. osobne jsem z umelcu poznala jen tohohle pana, ktery myslim mel docela prehled
jjanda - Jiří janda - Jiri Janda - web
http://www.avvyatelier.cz/jjanda/

Jediné co by se mohlo skutečně stát, že pokud tvoříš pouze pod vlivem drog, tak při abstinenci nic takového nebude. Ale to tuším nebude tvůj případ.

A teda držet se jednoho tématu, pramenícího z jedné bolesti a nehledat další zdroje umění. To mi nepřijde úplně ideální. Právě proto, že ta autentičnost, která v tom ze začátku je se velmi často po letech stane jen křečí.

SRNECEK: hele - pokud je tvoje tvorba vázaná na "chorobu", tak nalezením jiných cest by se měla stát daleko autentičtější.

JE mi naprosto jasné, že ten strach je silný a že si ho nevymýšlíš. Ale z vnějšího hlediska je iracionální a je více než pravděpodobně výplodem oné "choroby", než obavou z reálné hrozby.

LU_EXE: Právě, já se bojím i ztráty tématiky, mám velice subjektivní a vím, že řada lidí nepíše, nepřemýšlí nad tím co já... říkám si, že třeba ta "vyrovnanost" mi neomezí kreativitu, ale jen změní tématiku na tématiku lidí vyrovnaných, které je prostě pro mě naprosto nezajímavá a nudná...

SRNECEK: můžeš zkončit tak, že už se své terapeutce neozveš. můžeš skončit tak, že jí zavoláš a ukončíš to.

Můžeš skončit tak, že tam přijdeš a řekneš, že nevíš proč tam chodíš, protože to s čím si přišel je vyřešeno. To asi nejférovější způsob.

A může se stát že právě jasným otevřením toho co čekáš a co si čekal a co chceš od toho procesu se posunete do další, hlubší a efektivnější fáze léčebného procesu.

SRNECEK: pro mě je otázka, proč se zabýváš věcmi jako "dnešní psychoterapie" nebo "společnost..."? jak to máš ty osobně? proč řešit v souvislosti s individuální terapií něco se týká všech a zároveň nikoho? jak to ovlivňuje tvůj život..........?

SRNECEK: ja si myslim, ze kretivita a psychoterapie souvislost ma. ale spis v tom, jaky dila tvoris, nez jestli tvoris. Urcite jina dila vytvari schizofrenik, ikdyz jsou treba taky krasny. myslim si, ze nektere emoce se pak ztissi a tak nektere veci pak pro tebe nebudou tak cernobile... napriklad.

jinak v historii psychoterapie se opravdu obevil pripad, kdy se pacientce podarilo presvedcit terapeuta aby schvalil jeji sebevrazdu.. Ale klavirista a ruce snad nemusi byt ten pravy priklad, kdyz Bedrich Smetana dokazal tvorit i po ohluchnuti.
:)

ZUZKAOU: A co když prostě už nevím, proč navštěvuji psychoterapii... Upřímně netuším, kam se chci dostat... Začal jsem tam chodit, jelikož jsem měl problémy se školou, studuji něco, co mě nenaplňuje, nesnáším to, ale nechci to ukončit po těch letech... a dále, že prostě jsem měl stavy, kdy jsem celé dny nic nedělal... ne kvůli lenosti... a tak nějak to se už vyřešilo vše samo... takže vlastně nevím, proč tam mám ještě chodit, vím, že mám řadu jiných problémů... např. neschopnost navazovat partnerské vztahy, ale nejsem si jist, zdali mě to natolik trápí... jelikož při zpetném ohlédnutí jsem nikdy nebyl definitivně proti vztahu, leč když jsem stál o ženu, ona o mě ne... v podstatě se izoluji od jiných lidí, ale není to něco, co mě vadí... prostě si s mnohými nemám co říci... má terapeutka ale říká, že tak to být nemá... a tudíž to by se mělo změnit...

Osobně mě vždy napadá přirovnání klavíristy, který vždy toužil hrát na piano, být v tom dobrý, byla to jeho radost a naplňovalo ho to... řadu let tak činí, je šťastný... a pak se stane nehoda a on přijde o ruce... Dle mě dnešní psychoterapie vede k existenci, pokračování v životu za každou cenu, tudíž by vedla k tomu, aby ten člověk se s tím vyrovnal a žil dál... Ale dle mě ten člověk ztratil smysl svého života, a pokud se chce zabít, tak má na to právo... osobně si myslím, že mnoho lidí nedokáže pochopit význam umění pro jednotlivce... a dnešní kultura tlačí hlavně k existenci, i když bez snů, než k žití se sny... k pouhému nahrazení podstaty osoby něčím neadekvátním, vnucení mylšenky, že např. nyní mluvit o teorii hudby je stejně uspokojivé a nakonec ta osoba to přijme, jelikož je to přijatelnější, nežli si přiznat, že ztratila nejdůležitější... je to vnucení nového obranného mechanismu, který je ale společensky akceptovatelný, nežli říci, nechci žít a pokusit se zabít...

Takže co to tak vidím, tak vlastně jsou názory, že kreativita prostě může být zničena psychoterapií, a nebo rozvíjena... nevím, osobně já chápu kreativitu jako vyrovnávíní se se sebou samým... a z dějin mě nanapadá nikdo "vyrovnaný", kdo by byl kreativní, vždy umělci využívali svou rozervanost pro tvorbu... i když to zní jako klišé... a vskutku je možná má kreativita pouhý obranný mechanismus, a když se nebude důvod bránit, nebude důvod tvořit...

Jinak v místnosti Virtuální psychiatrická poradna - možnost konzultovat své problémy s psychiatrem (1910) jsem rovněž řešil tuto problematiku, kde více rozebírám, proč jsem šel na terapii atd.

KATIA: no.. mě napadá třeba, že to může bejt i srnečkův obranej mechanismus.. asi bych se ptal: opravdu se mi snížila tvořivost? jak se to projevuje? opravdu za to může moje terapie? atd.. třeba je zaléčen farmaky, to bych chápal víc ;) každopádně to může být tématem dalšího sezení

MORPHLER: no dyť říkám, že čeští psychoterapeuti nejsou schopní se dohodnout na jedné funkční komoře. Minimálně Anglii a v USA profesní komory dost hlídají etické standarty a mají vyšetřovací orgány (jak je to v západoevropských zemích netuším). Jenže tam jaksi je relativně kontrolovatelná a nebo úspěšně žalovatelná i činost lékařů, což je v ČR povětšinou sci-fi, až na ty nejflagrantnější průsery typu ordinuji s 3 promile, vyměním děti a nebo roztrhnu dítě porodnickými kleštěmi.

Ale fakt se ta kontrola nedá přenést na živnostenský úřad.

ZUZKAOU: chapu. ale ja jaksi nemam v profesni komory duveru (viz lekarska komora u nas, nebo ostatne i akpcr, ktera je jak to vidim taky imho vice na skodu). Dost jsme o tom diskutovali mezi lidmi co delaji vycviky a zjistili jsme, ze by to byla stejne silena politikarina a ze o to nemame jaksi zajem. Nikdo z nas se do toho nechtel dat, chceme se venovat spise lidem. Moc si nedovedu predstavit komoru napric smery vydavajici registrace, to je cesta kterou bych tu videt nechtel. Podle toho, kdo by byl ve funkci by se asi preferovaly jen urcite smery a zcela odmitaly jine. Imho je dostatecny stav, kdy jednotlive smery certifikuji nezavisle.
Profesni komora je primarne o moci, prosazeni zajmu a ochrane clenu, ne o zajisteni standardu.

NARVAH: jj, souhlasím, může to jít různými směry, záleží na konkrétní konstelaci. ale jenom jsem měla potřeba vyjádřit se směrem k tomu, že "je zaručené, že k tomu či onomu nedojde"

KATIA: a nebo to může bejt úplně naopak, žejo.. když je klidnej, spokojenej, v klidu, tak to může potencovat jeho tvořivost, tedy syntetizovat kognitivní schopnosti, vlastnosti osobnosti a motivy..

Lubart pokládal za předpoklad vzniku kreativity šest faktorů.. myslím si, že jeden z nich, tedy vnitřní motivace, by mohla být psychoterapií pozměněna..

napadá mě, že třeba kreativita může vyvěrat z dezintegrace psychických fcí.. pst je integruje.. může to jít proti sobě.. pak je potřeba tedy zvážit zisky..

SRNECEK: já si říkám, že se to v zásadě může stát, někdy ta kreativita prostě souvisí s určitým vnitřním přetlakem, kterej tak člověk ventiluje a když je v pohodě, spokojenej, v klidu... tak prostě z něj tahle energie nejde. (druhá horší rovina by samozřejmě mohla být ta, že psychoterapie nějak člověka směřuje ke konformitě a obecně vhodným projevům chování). ale tak záleží, jaká je tvoje motivace do terapie jít, co chceš, aby ti to přineslo a jestli ti to za to stojí, nebo jestli si najdeš zdroje pro kreativitu i jinde.... to je samozřejmě výsledek, který nelze předvídat....