LU_EXE:Nevím, ale argument, že se ti změnil žebíček hodnot a tvá kreativita, a že to je v pořádku, že se člověk vyvíjí, mi nepřijde zrovna optimistický... Je jasné, že většina řekne, že ta změna je k lepšímu, ale je tomu skutečně tak, není to pouze společensky přijatelnější změna a není jednodušší přijmout nové já, jelikož v podstatě nic jiného nezbývá, starou kůži člověk již neoblékne... Nakonec budu chtít celý život dělat umění, náhle projdu psychoterapií a řeknu si, že už ho nechci... že náhle budu chtít dělat něco jiného... dle mě to je docela chybný dopad terapie... takováto proměna...
Zejména i já mám náhle myšlenky, že umění už dělat nechci a s tímto jsem tam ani nepřišel... od té doby, co podstupuji terapii, tak si více říkám, že nemám na to dělat umění a přijímám to jako holý fakt...