KATIA: ano, chybí. V jiných zemí to zajišťují ty komory. Ovšem v ČR to nemůže navrhovat stát, protože by vymyslel paskvil a nemůžou to navrhovat ani psychoterapeuti jako takoví, protože nejsou schopní se domluvit ...

Ostatně stačí se mrknout v jakém stavu je IPVZ a to se to týká jen klinické psychologie, kde jsou podmínky daleko jasnější, než mimo zdravotnictví.

ZUZKAOU: myslím, že tady fakt chybí spíš institut který to ošetří komplexně - včetně zaučení, supervize, klidně i určitého přezkoušení atp. - prostě typu oborových standardů.

MORPHLER: a teda ŽU nepovoluje psychiatrii, ale volnou živnost poradenství, kam se schovají finannčí poradci, prodejci herbalife, kartářky a psychoterapeuti.

MORPHLER: otázkou je, jak by si pak na výcvik vydělávalí frekventantni v posledních ročnících, co jednak potřebují praxi a druhak aspoň část peněz.

ZUZKAOU: jo vazat to jen na vycvik by bylo hezke.

ZUZKAOU: on si tu kontrolu spise uzurpuje sam, on ty zivnosti totiz povoluje. :) jasne ze neni reseni pridat jim neco, co nemuzou ani zvladat...

jinak klasickým příkladem umělce, který nejdřív našel neotřelý a vlasntí zdroj, ale posléze se na něm zasekl a seká to jak cvičky, a ještě si zcela zboural psychiku chlastáním velké ligy budiž Saudek. Fotograf pochopitelně.

SRNECEK: jj me taky driv zajimalo umeni, ale pak jsem se rozhodla pro psychologii, k cemuz me castecne motivovala psychosomaticka nemoc, a opravdu jsem mela pocit, ze me leceni meni, vcetne zebricku hodnot a kreativity atd, ale na druhou stranu clovek se vzdycky behem zivota meni a nekdy je ty inspirace vic a nekdy min, a najde ji pak zase v jine oblasti.

dnes mam kresleni uz vic jako zpusob seberozvoje :) byla jsem na kresleni a na seminari u p. Jandy, ktery rikal ze je nejdriv potreba zvladnout techniku a duchovno prijde pozdeji :) ale i tak dokazal trefne interpretovat z moji prace souvisejici vlastnosti, protoze vedel co studuju a ze me ty souvislosti zajimaji.

LU_EXE: A jaký byl jeho názor? A tvá osobní zkušenost?? Pravděpodobně sama zkoušíš tvořit... nebo to tak na mne působí...

SRNECEK: ja jsem o tom premyslela dost. asi bych se zkusila inspirovat u nejakeho terapeuta ktery taky tvori, nebo naopak umelce, ktery si prosel arteterapii a zeptala se, jak a kam ho to posunulo. osobne jsem z umelcu poznala jen tohohle pana, ktery myslim mel docela prehled
jjanda - Jiří janda - Jiri Janda - web
http://www.avvyatelier.cz/jjanda/

Jediné co by se mohlo skutečně stát, že pokud tvoříš pouze pod vlivem drog, tak při abstinenci nic takového nebude. Ale to tuším nebude tvůj případ.

A teda držet se jednoho tématu, pramenícího z jedné bolesti a nehledat další zdroje umění. To mi nepřijde úplně ideální. Právě proto, že ta autentičnost, která v tom ze začátku je se velmi často po letech stane jen křečí.

SRNECEK: hele - pokud je tvoje tvorba vázaná na "chorobu", tak nalezením jiných cest by se měla stát daleko autentičtější.

JE mi naprosto jasné, že ten strach je silný a že si ho nevymýšlíš. Ale z vnějšího hlediska je iracionální a je více než pravděpodobně výplodem oné "choroby", než obavou z reálné hrozby.

LU_EXE: Právě, já se bojím i ztráty tématiky, mám velice subjektivní a vím, že řada lidí nepíše, nepřemýšlí nad tím co já... říkám si, že třeba ta "vyrovnanost" mi neomezí kreativitu, ale jen změní tématiku na tématiku lidí vyrovnaných, které je prostě pro mě naprosto nezajímavá a nudná...

SRNECEK: můžeš zkončit tak, že už se své terapeutce neozveš. můžeš skončit tak, že jí zavoláš a ukončíš to.

Můžeš skončit tak, že tam přijdeš a řekneš, že nevíš proč tam chodíš, protože to s čím si přišel je vyřešeno. To asi nejférovější způsob.

A může se stát že právě jasným otevřením toho co čekáš a co si čekal a co chceš od toho procesu se posunete do další, hlubší a efektivnější fáze léčebného procesu.

SRNECEK: pro mě je otázka, proč se zabýváš věcmi jako "dnešní psychoterapie" nebo "společnost..."? jak to máš ty osobně? proč řešit v souvislosti s individuální terapií něco se týká všech a zároveň nikoho? jak to ovlivňuje tvůj život..........?

SRNECEK: ja si myslim, ze kretivita a psychoterapie souvislost ma. ale spis v tom, jaky dila tvoris, nez jestli tvoris. Urcite jina dila vytvari schizofrenik, ikdyz jsou treba taky krasny. myslim si, ze nektere emoce se pak ztissi a tak nektere veci pak pro tebe nebudou tak cernobile... napriklad.

jinak v historii psychoterapie se opravdu obevil pripad, kdy se pacientce podarilo presvedcit terapeuta aby schvalil jeji sebevrazdu.. Ale klavirista a ruce snad nemusi byt ten pravy priklad, kdyz Bedrich Smetana dokazal tvorit i po ohluchnuti.
:)

ZUZKAOU: A co když prostě už nevím, proč navštěvuji psychoterapii... Upřímně netuším, kam se chci dostat... Začal jsem tam chodit, jelikož jsem měl problémy se školou, studuji něco, co mě nenaplňuje, nesnáším to, ale nechci to ukončit po těch letech... a dále, že prostě jsem měl stavy, kdy jsem celé dny nic nedělal... ne kvůli lenosti... a tak nějak to se už vyřešilo vše samo... takže vlastně nevím, proč tam mám ještě chodit, vím, že mám řadu jiných problémů... např. neschopnost navazovat partnerské vztahy, ale nejsem si jist, zdali mě to natolik trápí... jelikož při zpetném ohlédnutí jsem nikdy nebyl definitivně proti vztahu, leč když jsem stál o ženu, ona o mě ne... v podstatě se izoluji od jiných lidí, ale není to něco, co mě vadí... prostě si s mnohými nemám co říci... má terapeutka ale říká, že tak to být nemá... a tudíž to by se mělo změnit...

Osobně mě vždy napadá přirovnání klavíristy, který vždy toužil hrát na piano, být v tom dobrý, byla to jeho radost a naplňovalo ho to... řadu let tak činí, je šťastný... a pak se stane nehoda a on přijde o ruce... Dle mě dnešní psychoterapie vede k existenci, pokračování v životu za každou cenu, tudíž by vedla k tomu, aby ten člověk se s tím vyrovnal a žil dál... Ale dle mě ten člověk ztratil smysl svého života, a pokud se chce zabít, tak má na to právo... osobně si myslím, že mnoho lidí nedokáže pochopit význam umění pro jednotlivce... a dnešní kultura tlačí hlavně k existenci, i když bez snů, než k žití se sny... k pouhému nahrazení podstaty osoby něčím neadekvátním, vnucení mylšenky, že např. nyní mluvit o teorii hudby je stejně uspokojivé a nakonec ta osoba to přijme, jelikož je to přijatelnější, nežli si přiznat, že ztratila nejdůležitější... je to vnucení nového obranného mechanismu, který je ale společensky akceptovatelný, nežli říci, nechci žít a pokusit se zabít...