VAN_DEN: Skutecnost je takova, ze on skutecne tim padem neni schopny se o sebe postarat a je zcela zavisly na svych rodicich. On studoval, ale studia nakonec nedokoncil i po placenem rocniku navic. Sam na sobe pracovat a zmobilizovat se neni schopny. Obavam se, ze ani rodice ho k tomu nedovedou, resp. tito zrovna ne. Vi, co ma delat, ale schopny to zrealizovat neni. Nevim, zda je to lenosti anebo jeste necim jinym. Bere take AD a ma unavovy syndrom (kdo vi, zda ho jeste ma..).

KATIA: Vztah k nemu je urcite treba nejak obnovit...

KAMALA: doplním trefnou odpověď KATIA: - ten kluk je z tohoto pohledu především závislý - a připomíná mi pacienty na AT oddělení, kteří často začínají nějakou změnu ve chvíli, kdy jim jejich rodina přestane jejich způsob života umožňovat - a nechá je spadnout na ulici. Je dobrý to vnímat jako systém - rodiče mu jeho způsob života umožňují, když mu v jeho 29 letech dávají peníze a asi bydlení, jídlo... tím mu vlastně (nevědomě) dávají najevo, že ho nevnímají jako nezávislého a schopného se o sebe postarat.

Ahoj lidi, potrebovala bych doporuceni na opravdu velmi dobreho psychoterapeuta, ktery by dokazal poradit v tom, co se tyka "prevychovy" opravdu tvrdohlaveho jedince, ktery presto, ze je mu 29 let, nechce pracovat (nejak to nedokaze neb se stavi do role obeti systemu a okolnosti), bydli s rodici, pres den spi a vecer, potazmo noc travi se svymi kamarady. Zada penize od rodicu, kteri mu je ale uz skoro vubec nedavaji a jen doufaji, ze si brzy snad najde nejakou praci. Tento stav u nej vsak jeste nikdy nebyl aktualni, resp. nepracoval nikdy. Narazky na svoji osobu nese jen velice tezce a vetsinou reaguje velmi hnevive. Jinak je pomerne chytry a ma potencial, dokonce bych rekla, ze je citlivy.. zaroven vsak take manipulator a to prave tim, ze je vzdy ten, ktery je bezmocny chudak a pro ktereho je velmi tezke ucinit nejakou zmenu... Nikdo jiz nevi, co s nim. Pokud mate tip na nekoho, kdo by nam s nim dokazal poradit, sem s kontaktem. Jde predevsim o to, aby si uvedomil, ze kdyz chce neco dostat, musi take neco dat. Tim konkretne myslim najit si praci a zacit byt dospelej (vede zivot 18tileteho) Diky!!!

Ví někdo něco o tomhle?
Vzdelávací kurz v biofeedbacku a neurofeedbacku ako psychoterapeutickej metóde
http://www.kbt.sk/neurofeedback/vzdelavaci-kurz-v-biofeedbacku-a-neurofeedbacku.html

Láká mě to - ty lidi ale vůbec neznám...

DARJEEL: v to já také doufám...už jsem se ale dlouho nesetkala s nikým, kdo by raději papal léky...musím to ale rychle zaklepat na dřevo...:)

je to tak

DARJEEL: tak minimálně v tom základním vzdělání podle mě mají psychologové psychodiagnostiku jako standard, u psychiatrů si tím nejsem jistá, osobně jsem žila v přesvědčení, že primárně testy spíš nepoužívají...

KATIA: jak který, to máš to podobný jako s terapeutickým výcvikem... ale je to v zásadě tak jak píšeš, psychiatr je hlavně lékový expert...

LADYWAVE: No já teda doufám, že se ten trend bude takhle posouvat a psychologové budou pracovat s pacienty, se kterými v současnosti pracují psychiatři. Že se to postupně nějak přeleje a lidi budou víc terapeuticky makat, než zobat klepky :)

DARJEEL: tak hlavně pokud vím není psychiatr tak školen pro práci s testy

KATIA: tak on psychiatr i z danosti má na pacienta mnohem míň času, takže něketré diagnostiky by ani "nestihl" administrovat... nehledě na počet pacientů oproti psychologům...

LADYWAVE: no formálně dělá psychologické vyšetření, byť k tomu používá diagnostické nástroje. Ve zdravotnictví se diagnoza fakt rovná kódu z manuálu a to nelékaři nepřísluší, protože prostě zkoumá zbylé oblasti člověka.

KATIA: no fajn, ale když se chodí ptát na to jaké má předepsat léky, tak to na místě není...:) sem to dostatečně nevysvětlila...spolupráce je samozřejmě na místě, jen mám někdy dojem, že klin.psych.dělá práci za psychiatry...

KATIA: je to pravda, klinický psycholog, musí udělat diagn.pokud je o to požádán, tedy pokud má doporučenku na vyšetření. Nakolik je v tom potom precizní, to je druhá věc. Ale každý klin. psycholog by měl mít i když o to není explic. požádán nějakou hypotézu o tom, s čím má tu čest, od toho se potom také vyvíjí další psychoterapetická práce...nebo tak to alespon bylo když jsem chvíli pracovala na klin.pracovišti. U psychiatrů nevím, ale z mé zkušenosti si s tím opravdu moc hlavu nelámou. Často se i chodí ptát psychologů...což mi přijde už docela trapné...