KATIA: psychiatr po vystudování medicíny nezná ani jeden test co používají kliničtí psychologové, to ani nemají v popisu práce na žádné klinice, to je výhrada čistě psychologů, max. když se o to chtějí sami zajímat a vyzkoušet, jinak si myslím, že dnešní trend je bohužel více lékového typu alá práškovací letadlo na všechno a na všechny, farmaceutické firmy solí prachy jak o život a čím více krabiček psychiatr předepíše tím blíže je ke svému vysněnému Ferrari, ale jsou i vyjímky kteří jdou v psychoterapeutickém duchu a nejlépe v kombinaci obou dvou, ale jsou případy kdy pomohou jen prášky a psychoterapie je až volba číslo dvě po zaléčení :-) toť můj příspěvěk do diskuze

jj, při své (skoro roční) praxi na psychiatrickém oddělení jsem náhodou celkem oceňovala, že se psychiatr o takových věcech s psychologem radí, protože ten s těma lidma měl aspoň čas a příležitost mluvit, zažít je na skupinách, individuální rozhovorech atp., takže mi jeho zapojení nebo nějaká konzultace i do takových věcí jako medikace přišel smysluplný.

psychiatr si může na základě psychologickýho vyšetření ujasnit, zda medikovat antidepresiva, antipsychotika nebo případně kognitiva. Nebo mu psychol. vyšetření vysvětlí, proč ty antidepresiva na toho člověka nezabíraj a bude překvapenej, že třeba nemá depresivní fázi, ale neurotickej nebo osobnostní dekomp :-)

LADYWAVE: já si naopak myslím, že psychiatr a klinický psycholog mají k dispozici jiné nástroje a měli by intenzivně spolupracovat. čili pokud se psychiatr chodí ptát klinického psychologa, tak je to zcela na místě.