Tady je furt nedořešený, krom jiného, (a odtud podle mne plyne probíhající nedorozumění), co rozumíme pod termínem "droga". Pokud "drogy" chápeme jako "nástroje úniku", tak v pořádku; ale tato apriorně hodnotící perspektiva nám pak podle mne neumožní pochopit význam "drog" pro spirituální život lidí, ať již u závislých, nebo neproblematických uživatelů.
Je bez pochyby, že řada lidí bere drogy pro zábavu ("únik"?), a že - alespoň vědomě - tito lidé Boha pomocí drog nehledají. "Touhou po celistvosti" se ale má na mysli touha jakoby nevědomá, touha po utišení vnitřních rozporů, překročení všech problémů apod. Na druhou stranu bez ohledu na to, jak my to apriori hodnotíme, existují třeba i alkoholici, kteří chápou chlastání jako způsob, jak se v jistém ohledu Bohu přiblížit. Vždyť Christina Grofová také trpěla alkoholizmem (!).
Krom toho např. existuje poměrně početná skupina uživatelů psychedelik (zejm. ayahuasky, LSD, DMT apod.), kteří tyto "drogy" - u mne, opakovaně, v uvozovkách - používají jako nástroj komunikace s transcendentnem, resp. jako součást systematické spirituální praxe.
My si o tom můžeme myslet cokoliv (třeba že si to tito lidé ve skutečnosti jenom "nalhávají") ale připravíme se tím o porozumění tomu, jak svůj vztah ke "drogám" tito lidé sami konstruují, jak to ovlivňuje jejich sebepojetí a osobnost, jak je to motivuje a demotivuje k různým formám jednání... ale zabráníme i tomu pochopit, jak tyto drogy vlastně působí z dlouhodobého hlediska...