NARVAH: to by asi bylo na delší debatu a asi jinak, než online. Já to vnímám tak, že vztah je já-ty. Ty to samozřejmě můžeš vidět jinak. Ano, Matuška je hlava otevřená, takže se kolem něj najdou různí lidé, různé lidi taky přijímá do výcviku (nutno říct, že ty nejpochybnější existence tam obvykle nevydrží, aspoň co mohu soudit ze dvou běhů, případně pak nedělají ericksonovskou terapii, resp. to není to hlavní, čím se prezentují).
K tomu zbytku bych asi mohla reagovat po té, co bys přiblížil, co tím míníš - co je to "být za sebe", co myslíš "nástrojema a technikama" (protože těch je vlastně v tomhle přístupu dost pomálu), a pak bychom si mohli vyjasnit, co je pro koho z nás "manipulace". Naprostá většina přístupů operuje s nějakou teorií, modelem, nějak si představuje, že to u lidí funguje. Podle toho pak posuzuje to, s čím člověk do terapie přijde. Zapasuje si to do nějaký škatulky, ve který je vycvičený (trochu zjednodušuju, ano, vím). A podle toho pak s tím člověkem pracuje, podle nějaký svojí představy, teorie, modelu. Předpokládá, že A je způsobeno B a proto volí nějaký přístup, způsob jednání s daným klientem. Vede ho k náhledu, k poznání, přiznání si, uvědomění si,... To už je pro mě ovšem manipulace.
Ano, můžeme si namlouvat, že mu jen poskytuju prostor, aby si na to všechno přišel sám a aby si přišel na to, co je jeho a já mu do toho nekecám, ale tomu se jen těžko věří. To by mě pak zajímalo, jak se to dělá, když nemůžu nic říct a nic udělat, ba, skoro se ani pohnout, protože cokoli si může klient interpretovat po svým.
Já vycházím z předpokladu, že ke mně ten člověk přišel proto, že chce pomoci. A očekává, že mu pomůžu. Tudíž, já využiju prostředky, které mám, abych mu pomohla. A ano, někdo tomu může říkat manipulace. Pro mě manipulace ovšem nemusí nutně znamenat apriori něco negativního.