• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    ANOUKEPSYCHOTERAPIE
    Prostor pro výměnu informací a zajímavých odkazů k tématu, sdílení zkušeností z vlastní praxe (v přísných mezích etiky a ochrany osobních dat), diskuzi o konkrétních otázkách, možnostech i omezeních jednotlivých terapeutických směrů, pření se mezi jejich představiteli i filozofování o podstatě a smyslu psychoterapie jako takové. A jako novinka i prostor pro prezentaci a propagaci vlastní práce - článků, praxe, akcí.
    rozbalit záhlaví
    DAW
    DAW --- ---
    DARJEEL: díky ;) ..ta neprůstřelnost tady je velká, ačkoliv ona je paní někdy i otevřená kritice, když je konstruktivní a sdělená ohleduplně.. akorátže tady nejde tolik o změnu chování v konkrétních situacích jako spíš změnu přemejšlení celkově .. a na to my jsme už krátký .. no znáš to sám..
    DARJEEL
    DARJEEL --- ---
    DAW: hodně štěstí, charakterový profil jak šéfová v mé první práci hned po absolování školy, cestu jsem nenašel, ustál jsem to tam 10 měsíců a pak pápá... (ale ona teda ještě k tomu všemu polovinu výplat poslala s 2měsíčním zpožděním).
    Obecný recept mě nenapadá... rozhodně si držet svoje hranice, ale tak nějak "mile", protože jinak hrozí, že si jí znepřátelíš, což u šéfové není nikdy dobré... na druhou stranu takovýhle lidé bývají někdy "neprůstřelní", nemůžou si dovolit uznat chybu, takže dostat někoho takového na psychoterapii, smeknu svůj klobouk pane!
    DAW
    DAW --- ---
    Co dělat se šéfovou (primářkou), která se k níže postaveným zaměstnancům chová nadřazeně, dominantně, nesmyslně je stresuje, vyžaduje po nich činnosti, které nejsou v náplni jejich práce (mobbing nebo bossing?)? Ona se chová mocensky i k nám vysokoškolákům, ale hodně se hlídá a nedovolí si to, co k jiným. Stejně mocensky se chová i k pacientům. Z její osobnosti výrazně vystupuje perfekcionismus a workoholismus - a s tím je zase spojená přecitlivělost vůči kritice..
    Chtěli bysme to nějak změnit, ale nebudeme to řešit mocensky. Ideální by bylo, kdyby šla na psychoterapii nebo rovnou na výcvik, ale jak jí to říct?
    DARJEEL
    DARJEEL --- ---
    NARVAH: náhodou, romantika jak bič! :o)
    -- btw. zkoušels někdy? Má to ležení něco do sebe :)
    NARVAH
    NARVAH --- ---
    ZUZKAOU: sympatickej je, i chytrej, avšak považ: lehat si v ambulanci klinickýho psychologav dnešní době na gauč a jet PA klasiku - no nevím..
    ZUZKAOU
    ZUZKAOU --- ---
    YOKO: Veronika Uhlířová v České Lípě. Případně si od ní někoho nechat doporučit, pokud to už je moc z ruky.

    Poradna pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy Česká Lípa - Úvod
    http://www.poradnacl.cz/cz/nas-kolektiv.php

    Podle prezentace a životopisu je mi sympatickej tuten
    Petr Moos - Praxe
    http://www.petrmoos-psycholog.ic.cz/praxe.html
    YOKO
    YOKO --- ---
    KATIA: Děkuji. Nejlépe severočeský kraj - okolí Jablonec nad Nisou, Turnov, Liberec. Pokud by šlo o kvalitního terapeuta, cena nehraje roli.
    DAW
    DAW --- ---
    MARLI_TARN: no tak já nevim.. dá se to asi vyjádřit třeba jako: stagnace x pohyb .. danost x otevřenost .. program x příběh
    V tom vidim já ten zásadní rozdíl, ale možná ses ptal na něco jinýho? Kdyžtak upřesni ;)
    KATIA
    KATIA --- ---
    YOKO: je dobré napsat aspoň lokalitu a představu o ceně. jinak různé tipy bývají v klubu psychologická poradna. v téhle oblasti se samozřejmě dost složitě doporučuje...
    MARLI_TARN
    MARLI_TARN --- ---
    DAW: to by mě zajímalo jaký je přesně rozdíl mezi vytěsňováním a snahou tvářit se jako drsňák (což vede podle tebe k neúspěchu) a pokoušením se strachy překonávat (což vede podle tebe k úspěchu)
    YOKO
    YOKO --- ---
    Zdravím, sháním kvalitního terapeuta v oblasti poradenství partnerství/manželství vyloženě pro páry. Nejlépe již takového, s kterým má někdo z vás dobré zkušenosti. Mnohokrát děkuji.
    WANAH
    WANAH --- ---
    SKATEMURAI: Sociální fobie nebo nízké sebevědomí je spíš vyústěním strachu než jeho prvotní příčinou.

    Co píše DAW: , je dobrý. Jenom dodám. Po krůčcích určitě , ale hlavně neustále jak na chvilku polevíš ihned ztrácíš to co si natrénoval.

    Já si třeba vždy vzpomenu na:

    Nesmím se bát.
    Strach zabíjí myšlení.
    Strach je malá smrt, přinášející naprosté vyhlazení.
    Budu svému strachu čelit.
    Dovolím mu, aby prošel kolem mne a skrze mne.
    A až projde a zmizí, otočím se a podívám se, kudy šel.
    Tam, kam strach odešel, nic nebude.
    Zůstanu pouze já.

    (Frank Herbert, Duna)
    NARVAH
    NARVAH --- ---
    SKATEMURAI: může ti pomoci, když svoji pozornost v té chvílii zaměříš více na sebe a své prožívání, když se nebudeš tolik vydávat okolí (to oslabuje)
    DAW
    DAW --- ---
    SKATEMURAI: Jo jo.. obavy z toho, co řeknou ostatní ;) Vítej do reality - tím myslím, že když se podíváš okolo sebe, možná si všimneš, že to je takřka celospolečenskej problém.
    Co s tím? Myslím, že uvědomování si těhle strachů a kognitivních vzorců je dobrej začátek. Vytěsňovat je a snažit se tvářit jako drsňák je strategie odsouzená k neúspěchu a ke vzniku mnoha konfliktů jak se sebou samým tak se svým okolím.
    V další fázi bych doporučil pokoušet se tyhle strachy překonávat. Začít u maličkostí - rozhodně postupovat po malejch krůčcích a neklást si hned na začátek příliš velký nároky. Jde o to rozhodnout se v jedný konkrétní situaci, že půjdeš proti tomu strachu (v tom může pomáhat mírná autosugesce v podobě např: "mám právo na svůj postoj", "mám právo být milován takový jaký jsem" ... atd. - konkrétní formulace je na tobě). Každopádně o co jde imho nejvíc, je UŽÍT SI TO :). Vnímat bušení svýho srdce, napětí a vnitřní neklid - tu obrovskou energii, která se začne uvolňovat a která je vlastně ohromně vzrušující. Je to o transformaci - proměňuješ strach do vzrušení. Otevři se tomuhle velkýmu dobrodružství, který vlejvá krev do žil a dává člověku pocit, že "teď opravdu žije".
    Znovu opakuju - nedávej si ze začátku moc velký nároky. Zkus ten zážitek nehodnotit - neřešit, jestli ses zachoval dobře nebo špatně, jestli se ti to povedlo nebo ne - k týhle sebereflexi se vrátíš pozdějc, až v tom budeš umět líp chodit. V začátcích si zkus jenom užívat to, že se ten strach povedlo překonat, užívat si tu vlnu energie, nervozity a napětí - najít v týhle vlně vášeň, radost a chuť udělat to znova :)
    SANTAL
    SANTAL --- ---
    SKATEMURAI: Upřímně, nečetla jsem, nicméně z toho co tady zaznělo: definici "sebevědomí nezávislé na nikom a ničem" nenaplňuje stav, kdy je to sebevědomí/vnímání svého já vázáno k vztahu k Bohu.
    Je-li to Bůh křesťanský, pak dost dobře nejde vyloučit ostatní lidi (neb k tomu máš 2 základní přikázání, a jsou vztahové - milovat Boha a milovat bližní...)
    NARVAH
    NARVAH --- ---
    NARVAH
    NARVAH --- ---
    to není cesta k lásce, ale spíše k robotizaci člověka, když to řeknu přehnaně.. už jsem jednu čitatelku jeho děl poznal.. vydala se tou cestou a přišlo mi to smutný.. snažila se neprožívat svoje emoce.. přišlo mi to jako psychoterapie naopak
    ZUZKAOU
    ZUZKAOU --- ---
    NARVAH: tak to pak chápu. Z toho to hříšné, nečisté tělo celkem křičí.
    NARVAH
    NARVAH --- ---
    ZUZKAOU: mně se nelíbí jeho rozlišení pocitů na světské a duševní.. (blíže např. zde, v části Zisk a ztráta: http://www.olgabufkova.cz/files/duchovni/cesta_k_lasce.pdf).. v praxi to, co hlásá, může vést k potlačování emocí.. říká, že světské pocity nejsou přirozené.. dle mého jsou a nesou v sobě důležitý význam.. tím, že je někam zařadíme, např. do šuplíku "světské", si upíráme možnost být s nimi v kontaktu
    ZUZKAOU
    ZUZKAOU --- ---
    NARVAH: v čem? Předem upozorňuju že jsem fakt kdysi četla jednu věc a moc si to nepamatuju - takže nerozporuju, ptám se.
    NARVAH
    NARVAH --- ---
    SKATEMURAI: mně přijde nebezpečnej
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam