SKATEMURAI: Jo jo.. obavy z toho, co řeknou ostatní ;) Vítej do reality - tím myslím, že když se podíváš okolo sebe, možná si všimneš, že to je takřka celospolečenskej problém.
Co s tím? Myslím, že uvědomování si těhle strachů a kognitivních vzorců je dobrej začátek. Vytěsňovat je a snažit se tvářit jako drsňák je strategie odsouzená k neúspěchu a ke vzniku mnoha konfliktů jak se sebou samým tak se svým okolím.
V další fázi bych doporučil pokoušet se tyhle strachy překonávat. Začít u maličkostí - rozhodně postupovat po malejch krůčcích a neklást si hned na začátek příliš velký nároky. Jde o to rozhodnout se v jedný konkrétní situaci, že půjdeš proti tomu strachu (v tom může pomáhat mírná autosugesce v podobě např: "mám právo na svůj postoj", "mám právo být milován takový jaký jsem" ... atd. - konkrétní formulace je na tobě). Každopádně o co jde imho nejvíc, je UŽÍT SI TO :). Vnímat bušení svýho srdce, napětí a vnitřní neklid - tu obrovskou energii, která se začne uvolňovat a která je vlastně ohromně vzrušující. Je to o transformaci - proměňuješ strach do vzrušení. Otevři se tomuhle velkýmu dobrodružství, který vlejvá krev do žil a dává člověku pocit, že "teď opravdu žije".
Znovu opakuju - nedávej si ze začátku moc velký nároky. Zkus ten zážitek nehodnotit - neřešit, jestli ses zachoval dobře nebo špatně, jestli se ti to povedlo nebo ne - k týhle sebereflexi se vrátíš pozdějc, až v tom budeš umět líp chodit. V začátcích si zkus jenom užívat to, že se ten strach povedlo překonat, užívat si tu vlnu energie, nervozity a napětí - najít v týhle vlně vášeň, radost a chuť udělat to znova :)