SKATEMURAI: [tenhle příspěvek Ti napíšu jako sedlák z horní dolní, tak ho prosím zkus tak brát :-)]
no tyvole :)))
jednak: hrozně řešíš, přemýšlíš, motáš se v myšlenkách jak hovno pod splavem... a nevidím v tom žádný pocity a žádnou akci. To je takový zásek, taková situace může nastat tisíckrát a vždycky se stejným výsledkem, vlastně se vše dělo tak jak je to pro Tebe v pořádku a bezpečné (žádný risk, žádný zisk :-)
To je v pořádku, prostě to tak máš a má to nějakou svojí funkci a hodnotu v rámci Tvýho fungování (např. můžeš tě může odmítnutí hodně zraňovat, tak se radši situaci kdy to může nastat vyhneš) - nebo si dosaď jakýkoliv jiný důvod, který Ti tam zapadá.
Ale, sakra chlape, takhle se nikam nedostaneš, malovat schéma a rozmýšlet už proběhlou situaci, to je Ti úplně k ničemu - prostě comfort zone, vlastně pohoda. Ale vidím v tom to, že bys to možná chtěl jinak, hnout se z toho záseku - jestli je to tak, tak můžeš zvážit to, jestli Ti risk případnýho zklamání stojí za to - to je jen na Tobě, v tom Ti nikdo neporadí.
mám návrh hodný bojovníka :-) bojovník planuje, vymejšlí, taktizuje trochu dopředu - ne moc, ale má vymyšlený rámec. Pak čeká, čeká a až přijde vhodný moment PŘESTANE nad tím přemýšlet a jde do akce, zapne cítění, hne sebou a prostě JEDNÁ - jak když natáhneš setrvačný autíčko, držíš ho, držíš a pak najednou pustíš a ono se někam rozjede :-)))
Jakmile začne jednat, tak už necouvne, nejde do toho bezhlavě, má trochu rozmyšleno, ale zase se nenechá brzdit myšlením a hlavně koná, jedná. A pak se vidí jak to dopadne, rozhodně je to na každý pád nějaká zkušenost, ze které se lze poučit a něco z ní vytěžit. Ať už je to telefonní číslo nebo prutěný koš :-)
Nakonec, v Tebou nastíněné situaci nejde o život, ale náhodnou kolemjedoucí, risk factor není moc vysoký :o)
Je to takhle aspoň rámcově jasný, co jsem chtěl sdělit?