OLIII: Prace s cizinci při terapii v cizím jazyce zvládnout jde, jak píše
MORPHLER praktikuje se i terapie s tlumočníkem. Ohledně otázky návštěvy ČR 1x měsíčně - v principu by to stačit mohlo, je velmi individuální co bys řešila. Z praxe vidím, že zejména u klientů, kteří jdou do terapie poprvé, jejich očekávání jsou nastavena ze zkušenosti od klinických lékařů, kdy ti termín příští návštěvy sdělí lékař, napíše na kartičku a nazdar. V terapii jde o společnou dohodu a na začátku se hledá, co je pro obě strany nejpřínosnější. Někdo chce zjištěné věci ověřovat v komunikaci s ostatními, druhý si v mezidobý setkání píše akorát deník. Situace se mění i v samotném procesu, a u rodičů pozoruji, že se časem intervaly mezi setkáními prodlužují i na 6 týdnů. Také každý terapeut má své individuální návyky a pravidla.
Rozhodně mi přijde důležité znímit, že ikdyž přes reference můžeš vybírat psychoterapeuta/ku sebe lépe, to že seděl 100 před tebou neznamená, že bude vyhovovat Tobě. I v terapii platí, že základem je důvěra a když jí ty v terapeutovi (nebo on v tobě) nesdílíte, nemá cenu to lámat přes koleno a je lepší to změnit. I sám terapeut ti může doporučit někoho z kolegů, obvykle v oblasti psycho-služeb orientuje lépe.
V poslední uvžování mě napadá, že pokud žiješ v zahraničí v nějaké více pokrokové zemi, některé terapie jsou hrazeny ze zdravotního pojištění, což se v ČR děje spíš minimálně. To vše je asi vhodné zvážit.