SKATEMURAI: nevim, jestli stojíš i o takovouhle reflexi, ale když už to píšeš... Pamatuju si, že před pár měsíci jsi řešil smrtelnost, tak teď mi to zase připadá, že řešíš osamělost - oddělenost. Oboje jsou moc krásný existenciální témata, který spolu souvisej. Každý jsme tady na tom světě vlastně sám. Nikdo nám nikdy plně neporozumí, můžeme se vzájemně dotýkat, ale nemůžeme splynout. To možná až právě po tý smrti (podle toho, čemu kdo věří).
A opět ti napíšu, co jsem ti psal posledně. Každý si musíme hledat cesty, jak se s těmito skutečnostmi vypořádáme. Těch možností je hodně. Někteří lidé hledají "jednotu" v drogách, někteří v umění, jiní zase v pomáhání druhým... atd. (mě v tomhle hodně pomáhá víra)
Jak smrtelnost, tak osamělost můžou být hodně tězká témata. Spousta lidí se před nimi snaží utéct a z toho pak vznikají různé závislosti - na alkoholu, na práci, na druhých lidech
V podstatě.. děje se to nám všem. A zatímco někteří z toho můžou čerpat inspiraci a sílu, jiné to naopak zdrtí a stanou se z nich bezdomovci, alkoholikové atd.
Většina z nás se ale normálně snaží s tím nějak žít a prostě se z toho neposrat ;)