PAVLINKA: ráda bych pohled někoho dalšího, jsem teď v pozici, kdy terapeutce bezmezně důvěřuji (jak by to mělo být) a také zároveň platím za sezení nemalé peníze. A nepředpokládám, že by o mě jako o klienta ráda přišla - s argumentem, že stále je co řešit, bych k ní mohla docházet roky...

Ahoj, začala jsem navštěvovat psychoterapeutku - byla jsem celkově ve všem ztracená, labyrint, ze kterého jsem nevěděla, jak ven. Od července jsem u ní byla 15x. Doposud jsem k žádné nechodila, tedy nemám srovnání, jak dlouho návštěvy trvají, jak probíhají, co je cílem apod. ale předpokládám, že je to naprosto individuální. Hledám nyní moment, kdy je čas na ukončení sezení. Dobře se na tu hodinu pozornosti zvyká, ale nerada bych se dostala do fáze závislosti na těchto sezeních. Jak poznat, kdy skončit? díky

STALK: No rozhodně když člověk chce, tak možností je víc a asi se dá najít to, co člověku vyhovuje, akorát teda asi někdy ne na pojišťovnu, takže za svoje.
Podle mě by bylo hlavně potřeba mnohem víc zdůrazńovat doléčování, 3-4 měsíční léčba je hrozně málo. Anonymní alkoholici mají mnohem vyšší úspěšnost možná právě proto, že jsou v principu kontinuální, takže člověk neztratí kontakt. V léčebnách taky jsou rekondiční pobyty, ale jak tam člověk neni delší dobu, často se na to vykašle a hlavně to neni k dispozici v krizi.

DARJEEL: Ono zase je to taky charakterem závilosti. Často se vrací a člověk musí být vnitřně rozhodnutej a smířenej/uvědomělěj si svého stavu na to, aby s tim nadobro přestal, což mnoha lidem trvá hodně dlouho (taky se mezi ně počítám). Stojim si ale za tim, že je potřeba řešit hlavně příčinnu toho, jak se k ní člověk dostal - ať leží někdě v dětství nebo jinym traumatu. Ta klasická ústavní léčba je dobrá na to, že si člověk srovná režim a zdraví, nicméně na psychoterapii je většinou bohužel málo času a prostoru (mám zkušenost pouze z Kroměříže, možná to je jinde jinak, ale co jsem slyšel, tak moc ne).

WOTAR: uspesnost lecby 7%, hm... to asi docela vola po zmene...

STALK: Právě, mám pocit, že to neni úplně špatně, ale pro většinu lidí to nemá zrovna nejlepší úspěšnost a oblíbenost, pročež je to spíš přežitek. Z tohohle úhlu se mi přijde škoda tam tohle zavádět takhle zpětně, když to budu chtít, vypravim se do příslušný léčebny

WOTAR: chodila jsem tam davno, asi 7 let ago, ke Skalove (nevim, jeslti manzelka?) a prislo mi, ze ma hrozne hluboky odstup. Prijimaci tedy urcite nebyla :D ale ona patri k tem starsim asi, taky odesla. Porad jen rikala 'hmm, to je zajimave, co rikate..'. Jinak nevim, jsem silene placha, takze jsem se tam nijak vic 'nerozhledla'.

Tak mi přijde, že na Ondřejově se to ubírá něpěknym směrem, teda je to samozřejmě můj subjektivní pohled (mám zkušenost hlavně s těma na oddělení závislostí). Starý terapeuti odešli kvůli nové ředitelce a jejím představám, nahradili je noví. Starší byly zkušenější a jsem rád, že jsem je ještě zažil, ale zažil jsem i ty nový a přišli mi taky fajn. Ale jednu terapeutku, ke který chodim i na individuální terapie vyhodili za příliš poziviní zpětnou vazbu od klientů... Takže tam asi chtějí takovej ten Skálovskej přístup, že pacientům se tam nemá líbit a je potřeba hlavně přísnost, tvrdost a režim. Můj pohled je takovej, že to někdo přísnější a "udržovatel pravidel" by v týmu měl být, ale taky by tam měla být opačná strana, která víc vytváří přijímající přostředí. Tenhle přísnej přístup se používal hlavně dřív a podle statistik zrovna moc úspěšnej neni, mě je spíš nepříjemnej, ale každýmu sedne něco. Znáte to tam někdo ? A co za přístup preferujete vy ?

JECZNY: prozraď jméno, kvalita se prodává sama :-)