LUCIASHECK: já ti nevím, asi už jde o profesní deformaci, jak u pohovoru sleduji řeč těla... když se v tom žena necítí, můžou být jakékoliv barvy, je to prostě znát...

a je to zvláštní, jak ženám po mateřské strašně klesá sebevědomí; nepoznala jsem žádnou, kterou by toto životní období nějak na sebevědomí nepoznamenalo

ILLUZE: tak ony ani malé černé nemusí být vždy černé, že? :-) to už by tě nepraštilo? :-D

LORAIN: Imho pro pracovní oblečení (bavíme se o nějakém dress codu) je podobně nadčasová záležitost.


ILLUZE: Ad mužský a ženský přístup - zrovna v mém pohledu tohle zas tolik neplatí, protože jsem to mnohdy já, kdo u ženy iniciuje k nákupu nových kousků oblečení (tedy neříkám jí samozřejmě, že nemá co na sebe :-)). Jinak v tomhle směru si moc nedovedu představit, že bych dopustil aby, žena řešila dilema, že nemá co na sebe. Chápu, že to je asi hodně běžnou realitu.


OLIFFKA: Já zase úplně nerozumím tomu po mateřský vs. v průběhu mateřský. Já tedy mateřskou své ženy nevnímám jako důvod rezignovat na to jak bude oblečená mezi lidi. Takže u nás i ta obměna probíhá průběžně.

MAR_TINA: u nás ne...
oblečením to nebylo... prostě přišel někdo vhodnější znalostmi i zkušenostmi

ILLUZE: Tuhle jsem měla v práci květované letní šaty koupené ve Walmartu za dvanáct dolarů v roce 2004, když mi cestou v Paříži ztratili kufr. V ceně ten trik fakt není.

Tak snad i na rodicovske ohoz prubezne obmenuju a aktualizuju, ne? Nebo jako to, ze jste matky, z vas najednou dela nekoho uplne jineho? Kdyz vas tak ctu, tak asi kazdy rano malo dekuju prirode, jaky mam doma ukaz.

hlavně se v podstatě všechny události, které vyžadují slušnější oděv, dají sfouknout jedněmi malými černými... od pohovoru přes svatbu kamarádů až po divadlo.

T_Y_L: hele, já nastupovala do práce po 4,5 letech mateřský a cca 80% veci jsem potrebovala obmenit..postava plus minus stejna, ale uz jsem se v tom necejtila..plus novy zimni kabat, boty, kabelky, bylo toho docela dost..ted po nekolika letech zpet v procesu uz jde obmena postupne, ze ji ani uz moc nevnimam..tkze absolutne chapu ten pocit "po matersky"..

T_Y_L: Souhlas. Přijde mi neuvěřitelný, že se zrovna tady hájí, že je normální nemít aspoň jedny letní šaty nebo jeden ohoz, v kterém se dá jít na do divadla, na koncert, na babiččinu oslavu narozenin...

ONDRA_99: ja kdyz nastupovala do prace s dresscodem, tak me veci, co sem mela do divadla/na veceri nevytrhly. v mym satniku se tyhle sve mnoziny obleceni neprotinaji.

T_Y_L: jenže pozor! Společenské oblečení nerovná se nutně oblečení vhodné k pracovnímu pohovoru. Šaty do divadla, na operu nebo na svatbu na pracovní pohovor můžou být stejně mimo jako džíny.

ILLUZE: Chápu, že se někomu může měnit postava, ale zase je tady diskuze o tom mít alespoň nějaké slušné oblečení. Ne nutně celý kompletní šatník.

Ale s tou módou mě to docela překvapuje - zrovna nějaké společenské oblečení je imho i u žen (u mužů rozhodně) dost nadčasové a přijde mi, že nějaká změna módy za pár let s tím zase tolik nezahýbá. (btw co tedy například bylo v módě před 3, 5 lety, že to teď nelze vzít mezi lidi?). Nebo žiji v nějaké bublině, ale nemám pocit, že by třeba moje manželka musela kvůli módě nějak dramaticky měnit šatník (u ní tedy ani po dětech nepřišla změna postavy, takže to má jednodušší i po této stránce).

MIDORI: Musím říct, že ti rozumím. Před mateřskou jsem měla dress kód celkem přísný a na mateřské jsem tomu velmi ráda odvykla. A to i přes to, že jsem celou dobu vlastně úplně pracovat nepřestala. Fakt, že můj každodenní oděv netvoří silonky and co. jsem si fakt užívala. A na pracovní schůzky jsem se těšila - jakože dobrej rozptyl - ale to "převlíkání" jsem si fakt neužívala.