GAF: Tak to jsme ze stejný planety, hehe. Žeby trochu perfekcionisti? :P ;)

Nevim, jestli to sem patří - ale mám takový rituální zvyky už odmalička - skleničku nebo hrníček musim naplnit pitím přesně tak, aby zbyl kousek okraje naprosto správný. To správný vychází z přesně předdefinovaného pocitu, který je intuitivní podle typu tekutiny. Voda a čaj jsou na tom stejně, tvrdé pití je z tohoto vyňato teda, a víno tak zvláštně donapůl-ani-ne nebo donapůl-trochu-víc skleničky. Ale to je asi přímo i etiketa.

A pak ještě skoro vždycky se snažim abych v botách měl oba volné konce tkaniček co nejpřesněji stejně dlouhé.

MADELEINE: Jak jsem pravil, jsem nerudnej páprda. Kola na místech pro chodce jedoucí rychleji než rychlý krok mě vytáčí, je mi líto. Čímž kola jako taková neodsuzuji.

A dost, konec kažení té souzvučné nálady, pane Sinhiriell!

SINHIRIELL: Jde o to, jak moc zvládáš svůj nástroj / zbraň / kolo :o)

MADELEINE: To je mnohem víc o úraz.

GAF: ... nebo dobrý je to taky v centru Prahy na kole :o)

SINHIRIELL: :) jé, já dělal "sto kilometrů bez nehody" podle toho pořadu v televizi nebo tak. V čase asi před 15-20 lety taky. A je to skoro to samé - prostě chodit mezi lidma (běhat) na Václaváku nebo jinde, ale hlavně tam, abych do nikoho nevrazil.

Dokud jsem nebyl hořkej nerudnej a línej páprda (to znamemá když jsem byl mladý a nadějný optimistický studen - sportovec), tak jsem dělával výpravy na přeplněnej Václavák, stoupnul jsem si nahoře na chodníku kde je teď myslím Mac a Bílá Labuť a sprintoval jsem dolů tím davem na Můstek. Základní pravidlo bylo že musím běžet na plno ale do nikoho nevrazit. Byl to tělocvik pro reflexy, kondičku i mozek a z nějakého důvodu jsem se během toho velice akčního sprintu cítil svobodnej a jinej než ten valící se dav.

já zas mám ráda rituální horkej zázvor... hlavně ta část s medem... nejdřív zázvor oškrábu, pak nakrájim na tenký plátky, zaleju horkou vodou, přidám citrón... a pak, tadadadááááááááááá, to přijde: jemně nechám stékat med z lžičky a pozoruju spirály, který tam dělá. někdy se mi podaří malý tornádo...

včera jsem měla malou radost: v MZK v Brně včera někdo ztratil na dámských záchodech takovou pěknou pletenou fialovou rukavičku, ležela osamělá pod umyvadly, lidi po ní už šlapali... tak jsem ji zvedla a dala panu šatnářovi, ať ji předá případné majitelce, kdyby se po ní celá nešťastná sháněla ... a doufám, že k ní doputuje ... a doufám, že by tohle pro mě někdo taky udělal, kdybych něco ztratila :-)

SINHIRIELL: ...

ELS: :)

Vždycky když jdu do práce nebo z práce Václavákem, namířím si to doprostřed k obrubníku ohraničujícímu záhony, a skoro pokaždý jdu po něm a vychutnávám si tu malou oázu uprostřed trafficu.

Náhodné a nesmyslné rozdávání náhodných věcí náhodným lidem.

Čím méně smyslu to dává tím lépe, ale musí to udělat radost.

BUBLIFUCK: :)

Líbání po milování. Je to nesrovnatelné s jakýmkoliv jiným polibkem.

GABBIANO: Zrovna dneska jsem se s kamarádama procházela kolem zámku Hluboká a radostně šlapala na všechno zmrzlé:))

Ja jsem si ted z Francie privezla Creme Brulee, uz se tesim az rozbiju lzickou karamelovou vrstvu !!

Nejlepší jsou ty, co v nich vůbec není voda, jen slaboučký led a pod ním prázdno, ty nejlíp křupou. :)

GABBIANO: myslím, že ne; to je taky jedna z mých malých radostí :-)