MADELEINE: Měla jsem z toho velikou radost, ale to jen proto, že jsem věděla, že to potěší jí.

MADELEINE: Takhle to vyznelo, jako by si to vlastne delala pro sebe ,)

MATTONYI: Hmmm, jo, ale o by pro mne nemělo úplně to kouzlo.

VANOCKA: Kdybych byla mladší, tak by si to máma myslela taky, ale vzhledem k tomu, že když jsem byla malá, tak jsem tohle nedělala, tak jí to akorát těší :o) Napsala mi, že já a její šéf jsme jediní, kdo jí dává květiny.

MADELEINE: kdybych já tohle udělala matce tak si poklepe na čelo a pak se mně zeptá co po ní chci :(

MADELEINE: Stacilo koupit merci a jeste by si pochutnala ,)

Ze včera na dnes jsem spala u kamarádky. Ač jsem neměla cestu kolem, stejně jsem si stanici zajela, vhopkla do květinářství ... ne, neměli bílé růže ... vrrr ... vhopkla jsem do druhého květinářství. Popadla jsem obrovskou bílou růži, která trůnila na vrcholu stojanu, stonek měla silný jak můj malíček. Zašla jsem k mámě do práce. Zaťukala na dveře, místnost plna klevetících dam, dala jsem máme růži na klín se slovy "děkuju, že jsi" a zase jsem se vytratila ... když jsem vyšla na ulici, radostí se mi třásly nohy a chtělo se mi plakat ...
... jsem zamilovaná do svojí mámy :o)
Hrozně mě načutává dělat lidem takovýhla drobný radosti ...

mám ráda jak mi fouká vítr do vlasů když jedu po eskalátorech v metru nebo když přijíždí vlak :)

miluji vstavani do sluncem prosluneneho pokoje, svezi rano a snidani na terase pri spevu ptaku....

... tiše sledovat, jak se mi tajně sbíhají sliny po tom, co mu dám pusu na tu sladkou a provoněnou kůži ...

Držet v rukou hrnek s polohorkým čajem, mám ráda jak hřeje do dlaní... i v létě! :-)

VANOCKA: obrovský péřový duchny do kterých skočím v létě a krásně chladí:)

SEPHORA: bosanova je nejlepší:)taky to mám ráda...kudy chodím,tudy bosa:)

bourka dest....


a taky chodit po chodniku bosa. hrozne me to masiruje nohy a hreje nebo chladi a je to prijemne

Po dešti chodit po sídlišti a pozorovat orosené květy v zahrádkách, hlavně veliké keře čajových růží, co jsou u jednoho baráku. Poupata a čerstvé květy jsou sytě oranžovo-žluté, ty co jsou už rozvité déle jsou vrůzném stadiu blednutí a zrůžovění... Moc se mi líbí ty různé odstíny barev na jediném keři, všechny jsou krásné, a navíc se na nich třpytí průhledné kapky... Dokážu tam stát deset minut a jenom se kochat... a pak zase přejdu k dalšímu keři :-D

Vlahý vzduch po dešti... jak je prosycenej vůněma. Nebo když chodím pravidelně kolem prádelny... Podobnej pocit z toho, co se z ní line... :)

Z velikánského pugétu obrovských květů zahradních růží jsem dnes otrhávala květy a sypala jsem je do velké ošatky, aby uschly. Okvětní lístky jsou na dotek úžasné... Trochu vlahé a přesto suché, sametové, jakoby voskové... Bylo to nádherné...
Dotyk, vůně i hra po oči.... Velká radost!!!

RUSALKA: a když jsou pěkně ospinkané a ještě vysluníčkované, to je teprve požiteček :-)

ráda lezu na starou třešeň na zahradě u babičky, mám tam svoje větve kterejch se chytám, a ještě ráda sleduju samozajížděcí šuplíky, jako mají v lékárnách
SKLIBA: souhlas :-)

IN_DIE: já u babičky miluju ty velký naducaný péřoví peřiny z bílo modrým povlečenim nejméně 100 let starým

IN_DIE: Mám právě nejradši co nejvíce ospinkaný peřinky...v těch se hajá nejlíp :)).

jako malá jsem měla hrozně ráda u babí na venkově, když mě ráno budil kohout:) bylo to takový fresh:)a hurá na houby do lesa...jeee.....:)

SKLIBA: to mi povídej:)

IN_DIE: nebo vyvětrané, vysluníčkované :-)

to voňavý čerstvý povlečení...hmmmmm......:)

sypat cukr do laté a pozorovat jak se prodírá pěnou , čokoládu neulomit ale ukousnout , jít vykoupaná vyvoněná do čersvě povlečených peřin, postovat do galerií obrázky a pak číst chválu jak pěkný obrázek jsem našla :)

BONIE: ty knihy to mi připomíná - miluju nové knihy, jak jsou ještě nedotčené, je ještě vidět, jak jsou stránky oříznuté jako blok, hladké neohnuté desky - a pak se svoje nové knihy snažím udržet v přesně v takovém stavu, aby vypadaly jako nové i po tom, co si je přečtu... bohužel přítel mi to dost těžce sabotuje :-(

HELA: jj ptáci sou kouzelný, já šel jednou asi tak ve 3 ráno přes jiráskův most a na jeho stranách sedělá řada ptáků, nejspíš taky racků, od začátku tak do 1/3 dýlky mostu a jak sem tak pomalu šel a užíval si pohudu, klid a prázdnotu města kolem tak ptáci předehmnou ulítaly nad vodu a obloukem se vraceli na konec řady, jeden po druhém opisovali oblouky nad řekou, takže se pomalu se mnou přesunuli, každej musel 2x odletět a přistá :) a když sem došel ke konci tak se zas vraceli na začátek...nezapomenutelný

dneska jsem koukala z balkónu koleje na racky... někdo z horních pater je krmil, já stála dole a pozorovala, jak mávají křídly, jak se vždycky stočí, aby mohli chytnout ten kousek chleba do zobáčku a vůbec jak si tak poletují...
a koukám, že jeden ten racek si našel zajímavou hru - vyletěl jedním směrem, naletěl asi do stoupajícího vzdušného proudu, protože ho to vyneslo docela vysoko, aniž by musel mávnout křídly, pak se otočil, vzal to dolů opačným směrem a tam narazil na další vzdušný proud, který ho zase vynesl nahoru... lítal mezi nimi sem a tam jako na houpačce:) ty jo, racci si taky umějí dobře hrát:)

ALIQUPISO: woooow, jaký to je, je to tak lehký na pocit, jako motýli napohled? Nebo jiný? Jaký jaký?

Pozorování motýlů a cítění jejich energií, něco úžasného, dnes jsem to zažila na vlastní kůži.