bavi me moknout,lehnout si do cisty vyprany postele ve vyvetrany mistnosti,hrabat se v kocici srsti.
miluju podzim,kdyz je barevnej a voanevej,kdyz se pali listi a je venku klid...

Byl jsem se projít kusem přírody za Brnem… Šustící listí pod nohama, barvy všude kolem, na jedné straně cesty pár lidí hrajících frisbee, na druhé aportující psi… Krásná procházka v krásných barvách.

Miluju podzim.

Baví mě poslouchat TEN zvuk ořechů jež se přesýpají z proutěného koše do ještě většího proutěného koše..

TAMARIX: taky si říkám:)

HELA: Koukám, že všude je to stejný.. :-))

TAMARIX: jé, ba jo, krabici s knoflíkama jsme měli taky, tou jsem se taky nadšeně prohrabávala:))

EETEE: :-)) Platí zvláště u analinových barviček.. Každopádně ten odstín tmavě modré analinky stojí asi u zrodu mého kladného vztahu k modré barvě.. :-)

TAMARIX: A jak nám vždycky rodiče říkali abychom je nejedli, že jsou jedovaté... Jako bychom někdy jedli pastelky?

HELA: Úpně jsi mi připomněla prohrabávání krabice s knoflíkama - různý tvary, různě starý.. Některý si člověk vybaví dodneška a když se náhodou někde vynoří, je to těžká nostalgie. Stejně tak krabice s pastelkama různých velikostí a značek, kterým vládly pastelky inkoustové ukradené ze starých šuplíkových zásob kamarádčina táty.. :-))

HELA: :-)) U nás se zase jeden čas nacházely skleněné kuličky. Ne takový ty divný s tím barevným točitým uvnitř, ale větší průsvitný žlutozelený. to bylo tak radosti.. :-)

HELA: Jéé, to jsi mi připomněla, že když jsem jako malá jezdila s našima na Šumavu, tak jsme se jednou nachomejtli u potoka, a na jeho břehu v lesíku jsem objevila rozházené různé barevné, průhlédné a všelijaké korálky... No uplnej poklad :))

TAMARIX: a když jsem u toho nacházení, teď jsem si vzpomněla, jak jako malá s tátou na procházce jsme našli spoustu korálků, ale ne těch obyčejných kulatých, ale různých ozdobných, složitých, jaké jsem ještě neviděla, korálky ze kterých visely další korálky a tak... a to byla fascinace - našli jsme poklad:) no, možná jich nebylo tak moc, ale mně to zůstalo ve vzpomínkách jako velká igelitka odhozená u cesty:)

a před jedním domem v sousedství někdo rozsypal takové ty maličké skleněné drahokámky, ty jsme tam s děckama nadšeně chodili sbírat:)

dneska jsem si v parku nasbírala velkou kytici barevných javorových listů:)

TRISSIE: jé, dva večerníčky, to zní úžasně:)

TAMARIX: jo, já našla na horách v hotelu takový ten průhledně zelený se třpytkama a to byl poklad:)))

SKLIBA: U babičky jsem jako malá objevila takovej průhledně žlutej se třpytkama. Netuším, kde se tam vzal, ale doteďka si naprosto přesně vybavuju ty pocity fascinace, který jsem měla.. :-))

Já jsem si před pár lety přivezla hopíka z Domažlic, je velký jako tenisák... ;-)
Jsem z něj unešená vždycky, když se na mně někde vykoulí...

SKLIBA: Hopíků mám pořád tunu :)...jsem ráda, když je někdy objevím :).

HELA: hopíci!!! já je jako malá měla děsně ráda, vždycky jsem s nimi blbla doma na chodbě a schválně počítala, kolikrát se dokáže odrazit mezi stropem a podlahou :-) nejlíp ze všech skákal obyčejný modrý, než jednoho dne prasknul a nejhůř průhledný se třpytkama - ještě ho někde mám :-)


mno a nová radost - pravé barevné, blýskavé, vzorované ap. origami papíry, o kterých jsem jako dítko snila, protože byly nafocené v knížce, kterou jsem tenkrát dostala a ze které jsem se učila - a teď s nimi pracuju a vzpomínám :-)