Pro mě je taková radost Amelie taky i to, že zajdu občas do téhle diskuze a pokochám se tím, co ostatní dělají, rozvzpomenu se na svoje dětská léta a tak :). Oáza miloučká!

ehhh jako malá jsem mívala milion drobnejch radostí a rituálů a štve mě, že poslední dobou jsem otupělejší a otupělejší a spoustu věcí nevnímám:/

přeskakovala jsem dlaždičky určité barvy, brnkala rukama o pletivo plotu, před spaním si vždycky vymejšlela minimálně půlhodinovej příběh kterej pomalu přecházel do snu....balila jsem si nohy do chlupatých ponožek, nechávala jsem kakao odstát aby pak dole bylo co nejsladší, každý jídlo mělo svůj určitej rituál....
to usmívání na prodavačky je dobrý, taky to dělám ale záleží na tom jakej mám den

miluju kdyz po dlouhym dni, za tmy, zajdu na nejaky sidliste kde to neznam, sednu si mezi cinzakama na lavicku a kouric sleduju lidi, jak chodej tam zpet, jak se rozsvicej a zhasinaj svetla, jak se vsechno pohybuje. jen ja se poprvy za ten den zastavim a jen pozoruju co se deje.

já zas mám ráda tulit se k někomu někde v teple, nebo aspoň sedět sama zabalená v dece, když člověk slyší/vidí bouřku za oknem nebo meluzínu a vichr(jako včera)

Baví mě pozorovat čerstvě narozená koťata, jak vrní a perou se o mlíko, a rozevírají pestičky s drápky.

..to mi připomnělo, jak jsem se jednou probouzela u praskání ohně.. doma.. krb nemám.) holt svíčky je lepší zhasnout před spaním, ikdyž už skoro dohořívaj.

..ikdyž jasný, řeč byla o táboráku.)

jinak teď mám novou zábavu, bejt děsně milá na prodavačky. ne že bych dřív byla ňejaká protivná, ale byla jsem tak jako obyč, neslaná nemastná, děkuju bez úsměvu naschle. nyní děkuji s úsměvem atd.

VANOCKA: Mne prave cerstvy povleceni fakt vadi... Musim si ho proste nejak sama oňufňat a pak je to nejlepší :)). (tím nechci říct, že mám jedno rok..)

a když je navíc to povlečení čerstvě povlečený je to dvojnásobná slast ! :)

Mou radostí je spát nahatá... :) Když si tělo může odpočinout od včech gumiček a švů a cejtim na kůži jen látku povlečení.

foukat do skleničky dým z vodnice a koukat jak se odpařuje :)

a předevčírem jsem přišla nabuzená v noci z akce čajem a nechtělo se mi spát tak jsem přemístila a jinak uspořádala obrazy co mám v pokoji .... je to i když stejná ale příjemná změna :)

hodit kostku ledu do horke polevky nebo caje...poslechnout lupnuti a pak sledovat jak taje :-))))

Včera dopoledne, když bylo teplo a tál sníh a led a já stála dole pod vysokým panelákem, do kterého se opíralo slunce. Zavřela jsem oči a poslouchala jsem to praskání, ťukání, žbluňkání a bubnování jako by to byla písnička.

A ten samý den jsem šla kolem takových těch keřů, co nemají moc větví, ale mají hodně jednolitou korunu z jemných hustě kladených lístků. Tak hustě, že se na ní udělala sněhová peřina a pod keřem dole na zemi zůstalo sucho. Přišla jsem až k němu a představovala jsem si, jak by se mi tam žilo, kdybych byla vysoká třicet centimetrů a mohla si tam zabydlet všechny ty skrýšky a výstupky ve větvičkách dole pod tou sněhovou střechou.

tuhle ráno v tramvaji jsem si vzpomněla na jednu - když stihnete MHD na poslední chvíli (zvlášť v metru, když za Váma zaklapnou dveře:) nebo takovýto už to nestíhám, když vidím tram v zastávce, pak stejně vyrazím a dám to, přijdete na zástavku a jede, co potřebujete....

a nebo se jen rozběhnout a utíkat, běhání jsem vždycky nesnášela a teď si občas popoběhnu pro radost:))