Já si udělala snové nedělní ráno. Vzbudila jsem se ve čtyry v noci po fakt divnym snu. Převalovala jsem se a nemohla usnout. Rozhodovala jsem se, jestli se pokoušet dál spát a nebo prostě vstát, což normálně vážně nedělám. Zvolila jsem druhou možnost s tím, že vezmu psa a pujdu se podívat na východ slunce. Tátovi, kterej šel zrovna spát jsem popřála dobrou noc, probudila Indouše a vyrazili jsme. Vylezli jsme tady u nás za barákem na pole a čekali. Brodila jsem se metrovou orosenou trávou, takže jsem za chvíli byla na kost promáčená. Při tom co chvíli někde vyskočila srnka, co jsme jí vyrušili od snídaně. Asi v půl šestý konečně to sluníčko vyběhlo a já si řekla, že fakt nemá cenu jít domu, že ještě chvíli počkám a pujdu pro pečivo. V krámu otvíraj v sedm, takže jsem se toulala po okolí. Zašla jsem k řece, kde se vedle ní v žitnym poli rozpouštěl noční opar mlhy. V žitu probleskovaly vlčí máky a byla to nádhera. Vyráchala jsem si zmrzlý nohy v řece, a pak jsem tam na takovym betonku hodinku ležela a hřála se a sušila na sluníčku. Nakonec, v půl sedmý jsem vyrazila přes město do krámu, nakoupila a po cestě domu posnídala ještě teplej croissant. Bylo to tak zvláštní ráno, že za pár let nebudu vědět, jestli to byla skutečnost, nebo jenom sen. :)