a ja vuni koleji a prazcu :) cestou vlakem si otevru okno, citim ten ter a dalsi prisady, sleduju sbihajici se koleje, draty, nadrazacky baracky, a posloucham muziku - a zrovna soundtrack z amelie je k tomu moc fajn!

jedna malá radost z nedávana, kterou jsem sem chtěla napsat a zapomněla:

pod kopcem od domku, kde bydlím, je panelákové sídliště. Jeden panelák teď zvenku rekonstruujou nebo něco takového, a asi aby z něj nepadaly kousky, je omotaný takovou poloprůhlednou napůl plachtou, napůl sítí... a když foukal vítr, běžely po ní vlnky, vypadalo to úchvatně, jako plachta, nebo jako vlny na moři. Jako by ten panelák někam plul:)

já zase miluju, když otevřu novou plechovku s tenisákama :)) v tomhle ohledu jsem asi feťák, ale nový tenisáky mi hrozně voněj :)

…je zvláštní, jak se různí lidé dívají na stejné věci…tak třeba dnešní ranní déšť…většina lidí se choulila pod deštníky a mezi zuby cedily nadávky na pokažené počasí…ale jsou i tací, kteří vidí v šedivé obloze zachumlanou peřinu, která jen tak líně sní o nebi nad sebou…a to se pak každá kapka změní v padající hvězdu, která se k nám snáší, aby se pokusila splnit naše přání…

…je každém, jestli bude moknout v dešti nebo tančit mezi padajícími hvězdami…

MISHAAA:
FELIS: Já mám mapama vytapetovaný schodiště a nejenom mně se stává, že se uprostřed schodů zastavím a koukám do nich. Většinou jsou to takový ty plánky, co dávají zadarmo v turistických informacích - takže skoro všechno místa, kde někdo z nás byl. Takže koukáme a vzpomínáme.

já si ráda prohlížím mapy, prostě jen tak...nejradši Prahy...moc se mi stýská...

Trhaní korbáčíku na vlákénka, jeho jezení vlásek po vlásku.

Nevim, jestli se to u vas doma taky tak delalo, ale vzdycky, kdyz mamka udelala bramborovou kasi, tak se pak i v hrnci dala do postele, do perin. A ja vzdycky prolejzala periny a hledala jsem tu kasi.. Krasne to vonelo a navic ta postel byla uplne vyhrata :)).

GAF: Nejlepší jsou Horalky od Sedity, mám vždycky radost když je někde objevím. V průsvitném obalu s modrými hořci... :-)
Od Sedity mají opravdu "tradiční chuť"!

Poslouchat rozhlasovou hru... Nejlíp někde na chatě... To si vždycky vzpomenu na tátu, jak sekal dříví a rozdělával kamínka ve srubu, a večer jsme ladili rádio...

Vůně lihového vařiče... Stačí trocha a hned je mi zas 5, jsem s našima na vodě a mamka smaží lančmíd.