mám předepsané rehabilitační cvičení, tak 20 minut každý den. Je to opruz a otrava, ale musí (mělo by) to být.
Tak jsem si pořídila razítkovou fixu s kytičkou a za každý den, kdy svoji sestavu odcvičím, si dám do domácího kalendáře v kuchyni jedno razítko, a pak chodím kolem a říkám si, jaká jsem šikovná a odhodlaná.

Holt když mě nikdo jinej nepochválí, tak musím aspoň sama :-)

TAMARIX: No to je souprava - pěna i s plavidlem - to nemá chybu. Vyrážím do Tety!

GABBIANO: Nebo tohle: [ QUAACA @ ČESKOSLOVENSKÁ SOCIALISTICKÁ REPUBLIKA V OBRAZECH, ODKAZECH A VE VERŠÍCH ] ;-)

Včera jsem si oživila velkou malou radost z dětství. Napustila jsem si vanu s pěnou a dělala jsem si v tý pěně chodbičky. Příště to chce kačenku nebo lodičku, aby tím proplouvala.

koukat se na bílá oblaka a vidět v nich různé tvary, bytosti a výjevy :)

ANIQUE: Podobný zážitek včera při hlazení malých králíčků - měli naprosto sametové kožíšky :)

Jojo, vyklízet klec potkaní mamince a držet v rukou 15 miminek najednou:) ....ještě slepých:)

když se probudíte, dozvíte se, že ještě můžete spát a až se probudíte podruhý, čeká na vás snídaně do postele :)

Včera večer jsme vyrazili do Slávie. Živá muzika (piano), lidi, hrnoucí se po představení z Národního, prostě atmosféra. To něco nepopsatelného, co je ve zdech, ve vzduchu, v nábytku. Navíc jsme tam byli s jedním báječným starým pánem, který nám líčil, jak tam chodil jako studentík. No prostě hodně velká malá radost. Mám z toho ještě dneska takový povznesený pocit.

koupit si pár braníků/flašku vína, vybrat ten nejslunečnější den dokud to jde a jít na šlapadla na celý odpoledne, ať to stojí co to stojí....musím než bude zima!

Mám ráda pocit očekávání. Když se na něco těším. Třeba vím, že někdo přijde v pět a strávíme hezké odpoledne. Tak už od rána mám skvělý pocit a čím víc se blíží pátá, tím je moje duše rozjařenější.

... vezmu si novou knizku a posloucham k ni muziku... citim jak me rozehrivaj rytmi a unasi dej, vse se prolina a zvazuje do hromady... nejuzasnejsi na tom je, kdyz si pozdeji pustim tu konkretni hudbu vraci se mi obrazy a pribehy prozite v knize...

Když jsem byla předevčírem s kamarádkou a jejím ročním synkem na pískovišti... postavit co největší hrad a uchránit ho před ostatníma dětma:) Byla jsem tak zabraná do hrabání se v písku a zpevňováním opevnění, že jsem si ani nevšimla příchodu mého přítele... Pak ten písek za nehty a v botách a pocit naprostého odreagování...

zakoupením termohrnku se sbírka mých malých radostí rozšířila o pití teplého čaje s citronem kdekoliv venku