3L1NK4: Já jednou v euforii dala bezdomovci pade, chtěl pětku na pivo:) Byl slušnej a nevymejšlel si báchorky o ztracený peněžence - a pak se tvářil jak malý dítě co dostane dárek:)

jako malá jsem si hrála s pytlíkem pudingu. zavřela jsem oči a ten pytlík jsem mačkala a byl to skutečně zvuk jako když našlapujete do sněhu. dělám to dodnes, i když tehdy ten puding byl takovej trošku víc "sněhovější" :) jestli máte rádi sníh, tak doporučuju :)

MORGAINE: Pokud člověk nežádá zpět, co ti dal, tak je to super:) Je to koloběh, nezáleží komu pak ty cíga vrátíš, k těm lidem co tě založili cigárem se to pak vrátí třeba v podobě úsměvu, dobré rady, něco - a to je víc než cigárko:) -odzkoušeno:)
Štěstí, pomoc a láska fungují řetězově.

baví mě občas rozdávat bezdomovců cigarety se slovy ,,Nechceš cígo?" když si tedy vzácně koupím krabku, jejich překvapené pohledy a vděčný pohled mi hladí altruistické sebevědomí a nastavuje jakési opojně dobročinné vidění světa. K tomu jako záchvatový kuřák dlužím víc cigaret než kdy budu schopna splatit, že.

LUCIASHECK: Nikdy nezapomenu na jednu věc, i když to byla spíš bolístka než radůstka... Poprvé když jsem se pořádně viděla s přítelem to bylo o silvestru před šesti lety - přijel k nám do města přesně na 24 hodin. Ještě jsme spolu vůbec nebyli, jen jsme si dva měsíce náhodou psali. když po těch 24 hodinách odjel, tak jsem šla domů a každou chvilku jsem se otočila, že mu chci něco říct a on byl pryč.... Prostě mi přirostl:) Nervózní jsem nebyla, protože to byl jen kámoš na mejlování na téma jak je svět hroznej - ale po jeho odjezdu mi došlo, že mě opravdu bolí, že ho nemám vedle sebe... a jsme spolu.

A radůstka - za chvilku dorazí domu:)

mam ráda období na začátku vztahu, kdy ti dva dotyční ještě neví, na čem vlastně jsou, to vzájemné oťukávání, poznávání se, příležitostnou rozpačitost, když člověk neví, jak daleko může v různých věcech zajít a následnou radost z každé maličkosti... kéž by to vydrželo déle než pár týdnů :D

PEPAZDEPA: Malou radost mi udělal Tvůj nick! ;-)
"Pepa z depa" byl společně s "Karlou traktoristkou" na základce oblíbenou fiktivní postavou na kterou se sváděly maléry... ;-)

Já rád když otevřu flašku nějaké limonády a prvně naleju do sklenky, tak tam mám plno pěny, tak honem rychle vysaju co nejvíc pěny se dá :-D Do pivní pěny se tolik nehrnu. :)

miluju prvni lzicku :)

Tu prvni lzicku, kdyz si do sveho latte nasypu cukr a pak lzickou "sliznu" tech par krupicek cukru, ktere ulpi v naslehanem mlece :)

...a vubec - davat si dobré a dobře udelane latte je mala velka radost :-)

dneska jsem po dlouhé době zase viděla psát někoho na tabuli a zjistila jsem, že se mi strašně líbí, když vezmete mokrou křídu a něco s ní napíšete na suchou tabuli, tak jak se ten nápis začne tak hezky pozvolna objevovat...

moc rada ted chodim vecer kolem hrbitova.. diky zaplave svetylek a te atmosfere si pripadam jako v pohadce ;)

Jedu domů z přednášky, autobus plný přepracovaných unavených naštvaně vypadajících lidí a uprostřed té malátnosti sedí malá dvouletá holčička, na všechny se směje a oni jí, ač pomalu, úsměv prostě musí opětovat.. Je bezva pozorovat ty lidi, jak postupně se začínají usmívat..
Jak si rozzářit den :).

Jak si vyrobit duhovou kuličku:)

Když svítí slunce, tak zavřu oči, nastavím mu obličej a nechám jeho paprsky, aby mě chvíli hladily po tvářích…pak, po nějaké době, otevřu jedno oko…ale jen trochu!...tak, abych se díval skrze své řasy…slunce se v ten okamžik promění v duhovou kuličku, která se leskne a mění v závislosti na tom, jak moc velkou nebo malou škvírkou se na něj dívám:)…vyzkoušejte:)…

LUCIASHECK: to musim nekdy zkusit .) zatim brazdim jen malo frekventovane silnice a jezdim spis pomalu kvuli zveri .) ale na druhou stranu me bavi objevovat ty silnice - co znam spis za denniho svetla - i v noci. jsou pak uplne jiny!

URTSCHA: taky nejradsi jezdim v noci... vubec nejvic jsem si uzivala v noci nemecky dalnice... pedal u podlahy, nemuset nic resit a jenom poslouchat

mě baví jet v noci vlakem a koukat do krajiny,
anebo autem na daleký výlet a poslouchat přitom rádio