EETEE: když jsem byl malej, tak jsme u dědy v Beskydech vždycky vylezli na vrcholek kopce v bukovym lese, kde byla skála a od ní vedlo dolu koryto vymletý vodou. Jak nahoře foukal vítr, tak postupně sfoukal většinu listí z lesa do toho koryta a bylo ho tolik, že dokud bylo suchý a načechraný, tak tam člověk mohl skočit a zmizel a pak se jim mohl dolu z toho prudkýho kopce prohrabovat jakoby plaval. Vždycky jsem se na to těšil jak malej jarda.

MONIOUS: ovšem to zní jako plán! =))

EETEE: To miluji z celého podzimu nejvíce. Pak ještě pohled a barvy liští co ještě nespadalo.

Těšit se a žít z úplných drobností /celej den se těšit na jeden moment, jednu věc../

me momentalne bavi psat priteli do novyho diare na pristi rok. Dostane ho ode me jako darek a ja mu ted na kazdou dvoustranku pisu nejaky vzkazik, srdicko, nebo jen smajlika, aby to pak pristi rok postupne vsechno nachazel a mel radost :)

dívat se, jak se přítel ze spaní usmívá :-)

Brouzdání v podzimním barevném listí... :-)

zkoumat mapy a plánovat trasy, zakreslovat do nich kudy jsem jel nebo kudy bych chtěl jet. Když se hodně nudim, tak si plánuju třeba různý cesty kolem světa, který stejně nikdy nepojedu, zjišťuju si věci o různejch městech a vžívám se do toho, že tam jsem.

Po dlouhe dobe bydlim zase v podkrovnim byte a uplne jsem zapomela, jak je krasny poslouchat dest bubnujici do stresnich oken :) (zvlast kdyz usinate)

MADELEINE: to dela vetsina..imho;)

WOAM: .. a to pozitivno, co v tom slyšíš je např. u mne vzpomínka na dětství, kdy bylo všechno krásný a bezstarostný :o)

GABBIANO: .. to není ujetý, je KOSMICKEJ pocit!

ICOUCH: TY TO DĚLÁŠ TAKY???

Nezištný dětský úsměv, třeba teď v tramvaji..

Hrabat se v krabici Vzpominek a nachazet stare dopisy, podepsane pivni tacky, prvni dudlik meho ditka, pohledy z lasky, jizdenky z cest, diplomy, rucne vyrobene darky, permice ze super lyzovacky, stare skolni fotografie, presskarty, zdravotni dokumentaci, kdyz jsem byla 2v1, prospekty z Aquaparku na Gold Coast a dalsi drobnosti - ty niterne a na prvni pohled bezcenne veci, ktere vam ale vykouzli usmev na tvari, protoze pripominaji chvile, kdy jsem byla... no, asi stastna ...a zaroven je to nadeje neb vim, ze se Vzpominky budou utesene rozrustat o dalsi a dalsi a dalsi....

Asi si koupim truhlu :)