Objevila jsem tenhle blog: http://stastnyblog.wordpress.com/ a myslím, že sem patří. Není "uměle sluníčkový", to nesnáším. Tohle je hezká ukázka, jak brát život z té lepší stránky a většinou ses tím dost ztotožňuju.

když má můj pejsek "lítací záchvat"

- pozorovani lidi v mhd a premejsleni o tom kdo jsou
- jeho vune
- chozeni nocni prahou s PSH v usich
- vune a barvy podzimu,to sychravo a tak
- moknout v mega desti
- usinat v cerstve vypranym povleceni
- vecerni prochazka a koukani do cizich rozsvicenych oken

EETEE: A vítr teda taky zbožňuju, když je pořádná vichřice, že se lámou stromy, tak si vemu teplý hadry a du se ven projít :-) Nebo sedět na balkóně a s cigárem sledovat pořádnou bouřku. Nejlepší je, když to střelí někam fakt blízko a vzduch se nasytí tim ionyzovanym vzduchem, to pak člověka hrozně probere, když se zhluboka nadechne a k tomu cejtí tu ohromnou sílu všude kolem.

EETEE: když jsem byl malej, tak jsme u dědy v Beskydech vždycky vylezli na vrcholek kopce v bukovym lese, kde byla skála a od ní vedlo dolu koryto vymletý vodou. Jak nahoře foukal vítr, tak postupně sfoukal většinu listí z lesa do toho koryta a bylo ho tolik, že dokud bylo suchý a načechraný, tak tam člověk mohl skočit a zmizel a pak se jim mohl dolu z toho prudkýho kopce prohrabovat jakoby plaval. Vždycky jsem se na to těšil jak malej jarda.

MONIOUS: ovšem to zní jako plán! =))

EETEE: To miluji z celého podzimu nejvíce. Pak ještě pohled a barvy liští co ještě nespadalo.

Těšit se a žít z úplných drobností /celej den se těšit na jeden moment, jednu věc../

me momentalne bavi psat priteli do novyho diare na pristi rok. Dostane ho ode me jako darek a ja mu ted na kazdou dvoustranku pisu nejaky vzkazik, srdicko, nebo jen smajlika, aby to pak pristi rok postupne vsechno nachazel a mel radost :)

dívat se, jak se přítel ze spaní usmívá :-)

Brouzdání v podzimním barevném listí... :-)

zkoumat mapy a plánovat trasy, zakreslovat do nich kudy jsem jel nebo kudy bych chtěl jet. Když se hodně nudim, tak si plánuju třeba různý cesty kolem světa, který stejně nikdy nepojedu, zjišťuju si věci o různejch městech a vžívám se do toho, že tam jsem.

Po dlouhe dobe bydlim zase v podkrovnim byte a uplne jsem zapomela, jak je krasny poslouchat dest bubnujici do stresnich oken :) (zvlast kdyz usinate)