BAMBOT: To my jsme jako děcka chodili do zatopenýho lomu, kde byly na mělčině snad tisíce pulců. To jsme pak bosky mezi ně vkračovali a dopřávali si masáže v podobě oždibování od stovky těch malejch potvůrek. :) Za poslední roky se ale do lomu naučili jezdit osvěžovat lidi z blízkého i dalekého okolí, čímž přibylo odpadků, ubylo pulců a užovky, čolci a raci zmizeli docela...

a další zážitek z víkendu: zůstat chvíli nehybně stát ve vodě a počkat, až připlave hejno malinkých rybiček, které mi zvědavě začnou okusovat nohy - zvláštně legrační pocit a pohled na to hemžení

OTOME: a co teprv jít po pěšině mokrým lesem. nejdřív se vyhýbáš loužím, ale pak zjistíš, že těsně kolem nich je půda nejměkčí. další kapitolou je pak koupání v dešti, přesněji řečeno v bouřce. studené kapky spojují prohřátou vodu slabounkými nitkami s nebem, které se co chvíli prozáří elektrickým výbojem. doporučuju obzvlášť za svítání

WOAM: hodně chytají oči, taky se jim opravdu říká řeky

Když má člověk delší souvislej text, tak se na něj přestat koukat jako na písmenka a začít vnímat ty mezery v něm jako řeky, co se spojujou ... někdy i do obrázků. =)

jít v dešto bosa po chodníku a cítit, jak je každý druh asfaltu jinak vyhřátý a jinak hrbolatý...

predevcirem sem zase po dlouhy dobe mela moznost posedet s tatou a jeho kamaradem z detstvi. Strasne me bavi poslouchat historky o vecech co zazili, lumparnach co jako maly provadeli a podobne :)

tohle mi dneska drrahý poslal s pokusem o transkripci citoslovce tuleně :-))))

k tomu mýmu potancovávání, je vtipný jak to různé věkové kategorie vnímají odlišně..mladí lidé koukají dost pohrdavě, ti starší absolutně neví, co si mají myslet, jestli jsem zfetovaná, zbláznila se nebo jestli to myslím vážně a ti nejstarší se začnou mile usmívat..no spíš se celí rozzáří .)

namáčet si sušenky v čaji :)

sbírat na jazyk kapičky nektaru z rozkvetlých kvítků voskovky

(vybrala jsem detail, aby ty kapičky byly vidět, ve skutečnosti mají ty kvítky v průměru ani ne centimetr)

ta bezová štáva, co tu vyrábím..)

a tohle všechno se mi vybavilo..:
prababičin dům s bezem na zahrádce, krásný počasí s výhledem na sněžku, moje mamka v tričku s vycpanejma ramenama(ach ty 80léta), strašný smrad po bytě, a pak až do vánoc bylo co pít..

Dnes jsme s mým milým navštívili čínskou tržnici, kam běžně nestrčíme ani nos. Třicet korun nás stála tahle úžasná vstupenka do dětství:

RUSALKA: No jistě, běžně si po přečtení Restaurantu na konci vesmíru zaběhnu k vietnamcům do večerky pro kousek mluvícího telete a pak ho pojídám při poslechu skvostných recitálů vogonské poezie.
"Ó fretná chrochtobuznosti!
Tvé mikturace jsou mi
Co zprudlé žvastopunksery na plzné včele..."

dnesni cesta privozem.
ja: kdy vyjizdite?
namornicek: az si nasednete!
cestou voni reka, vlnky pleskaji o lodku, prede mnou zeleznicni most, za mnou vysehrad, ja jedu do prace. krasnej zacatek.

DOG: :)) Ctes treba Stoparova pruvodce po galaxii? .)

Při čtení beletrie se inspirovat jídlem, které postavy konzumují, a pak si ho v klidu doma uvařit. Člověk by nevěřil, jak zajímavá jídla objeví.