vecer bylo u detskyho hriste prazdno. na visutych houpackach na retezu jsem se snazic se skryt v seru vecera, dukladne zhoupla. Je to stejne super jako driv, ale tehdy me po tom myslim nebyvalo tak blbe od zaludku a vydrzelo se houpat treba hodinu, to uz nak nejde:D

Zrovna teďka se mi stalo cestou z nákupu

Jdu si po chodníku, batoh s nákupem na zádech. Procházím okolo lavičky, kde seděla maminka s asi tříletým synem, který měl v ruce míč. Jak tak jdu okolo, chlapeček mi ten míč hodil. Tak jsem mu ho hodil zpátky, on zase na mě, já na něj. Takhle jsme si asi 4x přehodili, pak jsem hodil míč mamince, která to celou dobu s úsměvem pozorovala a šel jsem :)

Včera v noci, cestou z kina (mmj film Až vyjde měsíc, je také taková malá radost!) na větší křižovatce šel kluk s holkou a šlapali na přechodu jen na bílé pruhy, strašně mně to potěšilo a musela jsem to na konci přechodu udělat taky... :-)

Na těch horách bylo těch berušek docela dost :)

nachazim se zrovna na horach, a ten ranni vyhled z okna, kdy se mraky trhaji o vrcholky kopcu a klesaji do udoli, to je zradlo :-)

BAMBOT: To my jsme jako děcka chodili do zatopenýho lomu, kde byly na mělčině snad tisíce pulců. To jsme pak bosky mezi ně vkračovali a dopřávali si masáže v podobě oždibování od stovky těch malejch potvůrek. :) Za poslední roky se ale do lomu naučili jezdit osvěžovat lidi z blízkého i dalekého okolí, čímž přibylo odpadků, ubylo pulců a užovky, čolci a raci zmizeli docela...

Sledovat po ránu jak dvě vlaštovky přiletí do obýváku, sednou si na bidýlko (udělané ze svorky právě pro ně) a poslouchat jak na sebe pořvávají aby za chvíli zase odletěli a vzali sebou nějakou tu mouchu.

dopřávat si hovězí guláš s houskovým knedlíkem a kopcem cibule na balkoně jen tak polonahý

a další zážitek z víkendu: zůstat chvíli nehybně stát ve vodě a počkat, až připlave hejno malinkých rybiček, které mi zvědavě začnou okusovat nohy - zvláštně legrační pocit a pohled na to hemžení

OTOME: a co teprv jít po pěšině mokrým lesem. nejdřív se vyhýbáš loužím, ale pak zjistíš, že těsně kolem nich je půda nejměkčí. další kapitolou je pak koupání v dešti, přesněji řečeno v bouřce. studené kapky spojují prohřátou vodu slabounkými nitkami s nebem, které se co chvíli prozáří elektrickým výbojem. doporučuju obzvlášť za svítání

WOAM: hodně chytají oči, taky se jim opravdu říká řeky

Když má člověk delší souvislej text, tak se na něj přestat koukat jako na písmenka a začít vnímat ty mezery v něm jako řeky, co se spojujou ... někdy i do obrázků. =)

jít v dešto bosa po chodníku a cítit, jak je každý druh asfaltu jinak vyhřátý a jinak hrbolatý...

predevcirem sem zase po dlouhy dobe mela moznost posedet s tatou a jeho kamaradem z detstvi. Strasne me bavi poslouchat historky o vecech co zazili, lumparnach co jako maly provadeli a podobne :)

tohle mi dneska drrahý poslal s pokusem o transkripci citoslovce tuleně :-))))

k tomu mýmu potancovávání, je vtipný jak to různé věkové kategorie vnímají odlišně..mladí lidé koukají dost pohrdavě, ti starší absolutně neví, co si mají myslet, jestli jsem zfetovaná, zbláznila se nebo jestli to myslím vážně a ti nejstarší se začnou mile usmívat..no spíš se celí rozzáří .)

namáčet si sušenky v čaji :)

sbírat na jazyk kapičky nektaru z rozkvetlých kvítků voskovky

(vybrala jsem detail, aby ty kapičky byly vidět, ve skutečnosti mají ty kvítky v průměru ani ne centimetr)

ta bezová štáva, co tu vyrábím..)

a tohle všechno se mi vybavilo..:
prababičin dům s bezem na zahrádce, krásný počasí s výhledem na sněžku, moje mamka v tričku s vycpanejma ramenama(ach ty 80léta), strašný smrad po bytě, a pak až do vánoc bylo co pít..