nezávazně si pokecat při kouření z okna s cizím chlápkem, co za mnou přišel po střeše

jit po chodniku plnym spadleho listi, vychutnavat si cichove vjemy a obcas do listi trochu kopnout, aby popoletelo a zvirilo trosku barvy i vuni...

Představovat si, že jsem jinde, než jsem. Jít po Vinohradech a živě si představovat, že jsem ve Stockholmu. Jíst kebab ve Štěpánský a přitom bejt v Indii. Ta možnost být kdekoliv si zamanu.

V neděli nad ránem při odchodu z diskotéky mi vyhazovač gentlemansky pomohl do kabátu. Mile mě to překvapilo a potěšilo zároveň. (Pozn. ne, nebyla jsem v takovým stavu, že bych to nezvládla sama si ten kabát obléknout).

O víkendu jsem si na železničním vzpomněla na NATUSINA..Malá radost :)))

když je inverze, déšť, mlha atp a nejsou vidět kusy prahy, při cestování po ní, tak si představuju, že tam je buď moře nebo velehory nebo tak něco.)

NATUSINA: Možná, že Ti tam někdo v brzké době zanechá vzkaz, ale nepodepíše se. Budeš muset hádat, kdo to byl.

NATUSINA: Tywe, to je jak z nejakeho filmu od Triera, nebo snad Tarkovski... Uplne vidim postavu psat na most fixou, pak casem dve postavy, jdou, kazda kouka jinam, obejmou se, chvili tak setrvaji, a beze slova odchazeji, kazda z postav zvlast, na opacnou stranu.

NATUSINA: uff! wow) tak to je totální Amélie z Montmartru .)

KLEER: U nás je to okořeněné ještě tím, že se prakticky neznáme, třikrát jsme se tam sešli a mlčky se objali, nikdy se nepodívali druhému do tváře a nikdy na sebe nepromluvili. :)
Tvé domlouvání s kamašem potěšilo. :)

NATUSINA: to je naprosto skvělý. taky jsme dřív dělali něco podobnýho s kámošem, když neměl mobil ani net, a neměli jsme se jak domluvit, tak na jednom místě v centru jsme si vždycky nechali vzkaz "18:00 pod hodinama" nebo tak. pak jsme na tom místě na toho druhýho čekali, když se do 15min. neobjevil, šli jsme. jo mělo to spoustu háčků, ale většinou se nám fakt podařilo se sejít:))

Nechávat si s ním vzkazy na železničním.

TOMASINO: na několik žádostí dokládám foto:

Jet úplně novým autem který najelo všehovšudy 20 km. Nikde ani smítko, všechno nový, neohmataný, právě sundaná folie. Skoro jsem nechtěla vystoupit.

ILLUZE: jenže to už je větší radost, tím pádem off topic