dneska ráno jsem zase našla na ulici dvoukorunu. nechávám dvoukoruny a koruny ležet na zemi, protože mně nějak extra nepomůžou, ale někdo jiný z nich bude mít radost jako onehdy ta paní na poště.

Předávat si navzájem krátké, ručně psané vzkazy s kreslenými obrázky...

Dneska ráno stojím u pokladny v Bille, slečna mi zrovna markuje zboží, když v tom k pokladně zvenčí přijde mladík a podává ji složený list papíru, na kterém zahlédnu modrá, ručně psaná písmenka (nejspíš milostné psaníčko?). Slečna se začervená a jen stihne říct směrem k mladíkovi: "Teď nemůžu, pracuju". Mladík odejde, když v tom kolegyně z vedlejší kasy: "On už tu byl? Proč si na mě nehoukla?"
Možná jsem byla svědkem počátku velké lásky, kdo ví?

sbírat houby. a hlavně ta milá radost, když najdete .)

Držet krok se starými lidmi na přechodu. Chránit je. Dělat jim štít.

Chůze tichým lesem a zbytky barevného listí na stromech, které se postupně vynořují z mlhy.

Včerejší mlha byla taky taková "malá" radost... mlha (nejen ve tmě) vypadá tajuplně.

Miluju nechávat si oschnout chleba a pak žvýkat tu křupavou věc, co se z něho stane.

COCOBANANA: jo, ach. jedna z nejlepších činností vůbec. často to dělám jen tak, aniž bych někam vyloženě měla cestu

vyvěsit si v pokoji prádlo, schválně neotvírat okno a užívat si ztěžklého, vlhkého a voňavého vzduchu (nejlíp na noc)

jezdit večer tramvají, koukat z okýnka a poslouchat čerstvě stáhnutou hudbu

nacházet knoflíky

Holit si vlasy.

Včera jsem si taky něco objednala po internetu, přijde to zítra, a okouknu to, ale s rozbalováním si počkám až pod stromeček...těším se jako malé děcko! :-)

když přijde poštou vytoužená věc :)) to nedočkavé rozbalování balíku ;-)

Vidět po dlouhé době východ slunce.

Hrat si se slehackou nebo kremem na dorticich a ruznych pokrmech.

zapisovat si různý hlášky, výrazy, slova a věty, co slyším od svých přátel
často mě překvapí, jak jsou vynalézavější, než bůhvíjakej filmovej scénář .))

Vyrazit do práce o hodinku dřív, jít pěšky, v pekárně si koupit snídani a kafe a pak si to pomalu dát v parku na vyhlídce, užívat si teplé podzimní počasí a koukat na lidi jak venčí psy a nebo si šli zaběhat.

Mít tu spoustu času před příchodem do práce je prostě super :)

Večer jsem si v domě "stopla" výtah se sousedy z vyšího patra (netuším, jestli už jsem je tu někdy viděla?, ale působí jako moc sympatický starší pár), jeli z garáže se spoustou věcí. Měli tašky, košíky a přepravky s jablíčky a ořechy. Moc se omlouvali, že jedou z chalupy a odsouvali věci stranou, abych se tam vešla. Přemlouvala jsem je, že to není potřeba, že se vejdu. Usmívali jsme se na sebe, a pak mi jen tak dali krásné, voňavé červené jablíčko... :-)

Dělá mi radost se na sebe usmívat s cizími lidmi, třeba když jim zmačknu otevírání dveří v Mhd, když chtějí vystoupit. Nebo se usmívat na hrdé maminky sledující jak se lidé tváří na jejich potomky.