Večer jsem si v domě "stopla" výtah se sousedy z vyšího patra (netuším, jestli už jsem je tu někdy viděla?, ale působí jako moc sympatický starší pár), jeli z garáže se spoustou věcí. Měli tašky, košíky a přepravky s jablíčky a ořechy. Moc se omlouvali, že jedou z chalupy a odsouvali věci stranou, abych se tam vešla. Přemlouvala jsem je, že to není potřeba, že se vejdu. Usmívali jsme se na sebe, a pak mi jen tak dali krásné, voňavé červené jablíčko... :-)
Dělá mi radost se na sebe usmívat s cizími lidmi, třeba když jim zmačknu otevírání dveří v Mhd, když chtějí vystoupit. Nebo se usmívat na hrdé maminky sledující jak se lidé tváří na jejich potomky.