Stát na prosluněném kopci a koukat do údolí zahaleného do husté mlhy, ze které koukají jen komíny továren, vysílač a vodárenská věž.
A pak skočit do auta a tu mlhu projet a zas zastavit na jiném prosluněném kopci a koukat na to odjinud.
Člověk si chvilku připadá jak ve vesmíru.

Vlastně už na Štědrý den jsem v 1:45 ještě něco uklízela do špajzu na chodbě. Celým domem neuvěřitelně voněly právě dopečené vánočky. Luxusní intenzivní vůně, které jsem si musela jít čuchnout ještě těsně před spaním. :-) Říkala jsem si, že to takhle teď musí vonět v každém baráku (rozuměj paneláku nebo bytovce, kde je ta vůně pak hodně koncentrovaná). Navíc byly ještě kolem té druhé hodiny v noci po domě slyšet různé zvuky (povídání, televize) a při pohledu z okna bylo vidět, jak se svítí i jinde. Připadala jsem si jako součást jednoho velkého sesterstva věčně nestíhajícíh žen doufajících v naprostou dokonalost alespoň na ty Vánoce. :-) Tak příští rok to snad dám i s tou vánočkou!

okousat popcorn od těch tvrdých kousků a nahromaděnou hrst těch měkkých obláčku si dát najednou do pusy.

Ostříhat synky a manžela strojkem.
Mám teď doma dva blonďatý a jednoho černýho mecha :-)

ILLUZE: oh - la la?

Předevčírem mi bylo fakt krušno.
Ale existuje jedna malá francouzská kavárna na Praze 7. A pracuje tam jedna dredatá slečna. A umí to s kafem i dušemi zákazníků...
Je úžasná...

Přijdete tam a odcházíte o 20 kg lehčí od starostí. Aniž byste o nich vůbec mluvili.

Byla u nás tchýně s tchánem. Pekla jsem vánočky, aby bylo zítra co k snídani a tchýně poznamenala: "tobě to pečení jde tak samo.." (Nerada vaří a peče.)

Jednu vánočku jsem jim nakrájela ke kafi a druhou zabalila s sebou, když jeli večer domů. Měla takovou radost.
No a pro nás zejtra upeču dvě nové :-)
A jednu asi donesu sousedovi :-)

zmačkat papír v jedné dlani z neporušeného hladkého listu do malé kuličky.

Před lety jsem​ četl, že jakmile není v obchodě banán v trsu a je samostatně, tak si ho nikdo nekoupí a ve většině případů ho pak obvhod vyhodí. Od té doby je ze mě zachránce opuštěných banánů, zrovna jsem zachránil 4 kusy.

Včera napadly během asi dvou hodin pořádné závěje sněhu-vaty. A bylo úžasné sledovat změnu všeobecné nálady na ulicích. Napříč generacemi všichni pookřáli, od batolat po seniory se koulovali a blbnuli v závějích. Sjela jsem s dcerou na saních jednu ulici, co vede docela z kopce a měla jsem z toho pomalu větší radost než ona.

Před chvílí byla před domem nádherná duha. A udělalo to takový podivný efekt, že jsem fakt viděla její konec. Takže, přátelé, do večera je ze mě boháč :)

převlíknout se do domácího oblečení s vědomím, že dnes už nikam nepůjdu

Kazde rano kdyz se probudim, lezi mi u postele plysova mys, kterou tam v noci donesla kocka. Jeden pohled na ni a hned se mi lip vstava :)

Poslední dobou mi docela často vycházejí vstříc lidé, kteří by nemuseli - jako ta sestřička na chíře, co mi dala jen tak sama od sebe protekční termín. Nebo ten tramvaják, co počkal, až přeběhnu, abych stihla šalinu jedoucí v protisměru, a ještě mi zamával. Nevím, jestli advent, ale je to fajn.

dneska jsem jela autobusem a hrozně hezky to tam vonělo. jako když se peče cukroví, jako vanilkový cukr a trošku jako vanilkový puding. celou cestu jsme se snažila uhádnout, z čí tašky to voní a nepřišla na to.

Na chodově rozdává ráno deník Metro takový pán.. tváří se neskutečně mrzutě a nikdy neodpoví na pozdrav.. (se mu nedivím, kdyby měl zdravit každého...) Dneska poprvé mi na moje děkuji, řekl "Není zač." Ten muž má hlas!

vyjet ven a užívat si tu mlhu, pošmourno.... uvědomovat si v kolik hodin se stmívá, dobrovolně stávat do tmy a ečeřet za tmy.... uplně se do toho prostě ponořit a postupně i přes ne- náladu se naladit na zimní režim...:) a těšit se na to, jak se budu těšit na jaro a jaký to zase na jaře bude šok a ázrak.

Baví mě říkat v čínských restauracích za jídlo xie xie a ve vietnamských večerkách po nákupu kam-uhn a vidět potom ty rozzářený tváře vždycky.