Poslední dobou mi docela často vycházejí vstříc lidé, kteří by nemuseli - jako ta sestřička na chíře, co mi dala jen tak sama od sebe protekční termín. Nebo ten tramvaják, co počkal, až přeběhnu, abych stihla šalinu jedoucí v protisměru, a ještě mi zamával. Nevím, jestli advent, ale je to fajn.

dneska jsem jela autobusem a hrozně hezky to tam vonělo. jako když se peče cukroví, jako vanilkový cukr a trošku jako vanilkový puding. celou cestu jsme se snažila uhádnout, z čí tašky to voní a nepřišla na to.

Na chodově rozdává ráno deník Metro takový pán.. tváří se neskutečně mrzutě a nikdy neodpoví na pozdrav.. (se mu nedivím, kdyby měl zdravit každého...) Dneska poprvé mi na moje děkuji, řekl "Není zač." Ten muž má hlas!

vyjet ven a užívat si tu mlhu, pošmourno.... uvědomovat si v kolik hodin se stmívá, dobrovolně stávat do tmy a ečeřet za tmy.... uplně se do toho prostě ponořit a postupně i přes ne- náladu se naladit na zimní režim...:) a těšit se na to, jak se budu těšit na jaro a jaký to zase na jaře bude šok a ázrak.

Baví mě říkat v čínských restauracích za jídlo xie xie a ve vietnamských večerkách po nákupu kam-uhn a vidět potom ty rozzářený tváře vždycky.

Když mi před odchodem do postele zbude v bedně na dřevo jedno velký poleno na noční doutnání + tak akorát polínek na ranní zátop. Nemusím v pyžamu do dřevníku :-)

Ta radost, když s dcerkou najdeme louži a skočíme do ní společně :)

NEI: To asi jo, ale v opravdu vymrzlé koupelně na to kašlu :-)

pustit na sebe na konci sprchování opravdu horkou vodu

když ten obří pakůň vždycky přijde a plácne sebou ke mně na klín, jako kdyby byl dvoukilový štěně :-))

Nemalou radost mi činí, když krmím ježka. Vždycky si spokojeně a nahlas pomlaskavá a cpe se jak protrženej. :-)
Každý gram navrch je fajn.

...ale žere víc jak dospělý kocour! :-)

psát o místech, kde jsem byla. dává to kouzelnou moc to všechno prožít znovu, nikdy jsem netušila, že je to možný.

Dávat řidičům předplacené parkovací lístky za stěrač (když lístek nemají) který je ještě platný a představovat si jejich reakci. Už mě i napadlo jestli až ho uvidí pomyslí si pokuta a pak budou mile překvapeni.

Štrachala jsem pro něco za stolem a našla jsem tam zapadlou svou oblíbenou čokoládu.

Ten pocit, když v tomhle sychravém počasí ostatní vypravíte a ta chvilka, když se otočíte ke dveřím, odkud se line vůně prohřátého domova a čerstvě uvařené kávy... A vrátíte se do tichého domu k snídani...

Když si do černého čaje naliju citron - jak se tak jako postupně odbarví a změní barvu :-)

Když v noci přeskočí jiskra na trolejích.

Číst si něčí jméno (třeba vyučujícího na VŠ) a přemýšlet, jak asi vypadá. A pak se nestačit divit, když se seknu.

číst tenhle klub, když člověk zrovna nemá tu malou radost, o kterou by se podělil a potěší ho ty cizí :-)

čáry od dopravních letadel na modrým nebi

lávová lampa je taková malá radost sama o sobě.

když si koupim cappuccino v kelímku, vždycky vevnitř zůstane na stěnách kelímku pěna. sundám pak víčko a snažím se jazykem dosáhnout co nejdál a vychutnám si každý ulovený kousek pěny. a je mi jedno, že zrovna třeba sedím v tramvaji :-D

ALEA: ja je kdysi skladala, kdyz jsem byla pred vanocema nemocna. privazovala jsem je pak niti k darkum. to byl taky hrejivy pocit, kdyz se na to obdarovany usmal.

Skládám origami a přijde mi škoda jen tak je házet do koše. Nechávám je položené na zastávkách, na parapetech výloh, v čajovnách a podobně... Skládání mě uklidňuje a když pak vidím, že si je někdo vezme, usměje se když je vidí (nebo je v čajovně vystaví), mám z toho hřejivý pocit.

nekonečné preludování akordů "maj" (Amaj, Cmaj, Fmaj...)

když moknu a cítím, jak mi jednotlivé kapky stékají po obličeji