Mám už zase dost dlouhý vlasy na to, aby mi vlály ve větru. A tak jsem si dneska užívala vlající vlasy. A obloha byla zlověstně podmračená a hrozilo každou chvíli zapršet, dramatický to bylo. A vlastně se mi i ohromně líbila ta skvostná šedá barva oblohy.

U paneláku stálo elektrikářské auto a dva technici opravovali zvonky. Ten starší se vracel k autu a kouká na mladšího "Našel jsem korunu!" :-)))

Když po super dnu na lyžích osprchuju unavený tělo horkou vodou a otevřu v pokoji okno. Jde sem slunce, čerstvý vzduch a je slyšet ptačí štěbetání. Zalezu bez pyžama do postele a na chvíli usnu.

Když ležím ve vaně s hlavou pod vodou a poslouchám život v domě.
A taky když se po koupeli utírám do čistého ručníku, který usušilo slunce nebo mráz. Oboje tak pěkně škrábe.

Malá, velká radost.

Když vyperu a uvědomím si, že tohle je jen zlomek toho "jak moc mám ráda proužky"...

prave jsem nasla uplne vzadu pod gaucem zapadlou synovu ztracenou novou ponozku. male radosti matek.

Můj zákazník:
" Já jsem přijdu, pozdravíme se, vy se usmějete ..a tak mi začíná den" :)

Jasné světlo slunce, které už i hřeje, zbytky sněhu, vůně jehličí a roztávající země, zpěv ptáků - to je Imbolc, jak má být.
Ale vlastně to není malá, nýbrž velká radost :)

KOERHE: Tyjo, to mě mrzí, že jsem tam nebyla! :D

Ale připomněl jsi mi ten báječný pocit, když vyprávíš v kupé veselou historku a spolucestující se nejdřív snaží tvářit, že tě vůbec neposlouchají, ale pak jim začnou cukat koutky, chvíli ještě odvracejí hlavu, aby nebylo vidět, že se řežou, a nakonec se přestanou snažit a vyprsknou nahlas nebo se přidají ke konverzaci něčím ze své zahrádky.

Když hrajete v noci na nádraží hakys, koukaj na vás lidi, vy je pozvete a oni se přidají! A pak je z toho asi čtvrt hodinky hra ve 4 při který se smějem, skáčem a sekuriťák na nás jen pobaveně kouká a častuje nás hláškama. Zpátky do dětství.
Když přijel vlak, dali jsme si high-five a rozešli se každý svou cestou. :)

když v zimě někdo přijde z venku a úplně voní tím mrazem!

Cesta z práce, kdy ve světle lamp krouží vločky, sníh křupe pod nohama a já v něm dělám úplně nový (křupavý) cestičky.

TOOMIX: dnes jsem koupil Vánoční stromek a vzpomněl si na opuštěné banány. V OBI měli poslední kus v květináči - chudák. Křivý, nepravidelný, sem tam trochu oschlý. Ale nemohl jsem ho tam nechat. Prozatím dostal vydatnou zálivku a odpočívá. Jestli to nevzdá, půjde pak na chalupu

Dcerka v miniškolce vyrobila obrázek - sněhový mrak z vaty a kolem nalepené papírové vločky vykrojené raznicí. Nepoužila dost lepidla, a tak cestou domů trochu "sněžilo". Někdo u nás v baráku jednu vločku našel a připíchl ji na domovní infonástěnku. Vypadá to moc hezky. A my víme, že ta vločka je od nás.

Dívat se z tepla vlaku na zasněžená pole.

VESPER_INDIGO: asi zalezi na situaci, ale doklepnout! :D
ja rad bojuju do poslednoi chvile i v zoufalejch situacich, je to jenom hra :)
a vzdycky pak potesi, kdyz protivnik napise "good fight", pripadne da radu, prenecha loot, whatever, zkratka best ship is "friend-ship" :)

přijít na to, jak se vypíná blikající podsvícení půjčené klávesnice

Sedím v kavárně pod Lipami, piji bílý svařák, hrají pohodovou muziku a já si kreslím.

Nevím, jestli se to sem počítá, ale zkusím to. Sem tam, když třeba je jasné, že nepřítel má slabší karty nebo když je jasné, že vyhraju na jeden tah, tak ve všech možných karetních, fantasy, sci-fi a jiných online hrách nepřítelovi sdělím, že hrál dobře a nechám se porazit. Vždycky pak přemýšlím, co si ten druhý myslí. Těší ho to? Je vděčný? Je naštvaný a ponížený? Překvapený? A takhle se bavím a učím v nestandardních situacích.