TOULASE:
... dobře, musí to ven
..to není žádný ovsík, ale JEČMEN!!!
mea culpa

Babča slaví v sobotu 95.narozeniny.

Vybíraly jsme spolu na ten den šaty z šatníku...
Seděla, já jí podávala ramínko za ramínkem..
ona se s každým oblečkem polaskala, zasnila :)
..co kus, to příběh, vzpomínka

Ovsíku už padají hlavičky,
pole je jako obrovský huňatý pes, tře se o mě a já mu bořím prsty do hustého kožichu

Když je venku bouřka a otevřu okno, za okny prší, v místnosti je šero a vzduch voní blesky. Mám husí kůži ze studeného vzduchu a obvykle nemravné myšlenky.

ICOUCH: nebo blinkry auta které jede před tebou :)

Když poslouchám hudbu a někdo nebo něco zcela náhodně "jede" do rytmu. :) Často v autě, když chodci venku šlapou do rytmu... Naposledy v pátek, měli jsme v práci koncert, přišla jsem do kanclu a tam v naprosté tmě blikal počítač ve stand-by režimu. A to modrý světýlko jelo přesně do rytmu... Přišlo mi to, jako kdyby se tam ta technika připojila a pařila taky. :)

když lidi čtou a zvlášť když čtou mé oblíbené knihy. Je to jako sdílet mlčky malý soukromý svět. Kolem prošla dívka začtená do knihy Tracyho tygr a já skoro viděla "tygra", který šel vedle ní. :-)

Když rozkrojím papriku a uvnitř je schovaná ještě jedna miniaturní :)

Moje babička už nevychází ven z domu, ale vždycky chce vědět jak roste obilí..

Naučila jsem se zastavovat, když jdu kolem pole a letmo se ho dotknout...

Od jara jsem to udělala několikrát, dnes jsem stála v ječmeni...byl mi do pasu
vlnil se ve větru, syčel,šimral mě do dlaní,
jezdila jsem kolem sebe rukama
a připadala si jako kdybych to"zelené moře"
ovládala

Takový to jak vyběhnu ven jen v šortkácha tričku a není tam ani teplo ano zima, vzduch laškovně obejme moje tělo, jako by říkal “tak jdem”, zhluboka se nadechnu... a jdem:)

Včera odpoledne jsem potkala na ulici maminku s tří-čtyř letou holčičkou - ta běžela napřed. Měla na nohou vysoké holínky a probíhala dvě skoro spojené kaluže s takovou radostí několikrát tam a zpátky, že se usmíval snad i chodník...
Když jsme se míjeli s maminkou (už z dálky jsem se na ni culila) jsem musela komentovat "Ta má ale radost!"
A měla, a rozhodně ne MALOU RADOST! :-)

Když prší a venkovní sušák na prádlo je jak náhrdelník. Cvrnknutím do šňůry se všechny rozutečou všechny korále. :)

Brát si v obchodě košík z řady, kde je jich nejvíc a vracet ho tam, kde je jich nejmíň... :)

Dnes mi udělalo radost, že jsem potkala psa, na kterého volali "Bublino" :-)

Když z váz vyndám uvadlé květy a udělám novou kytici. Včera jsem k tomu, co zbylo, přidala poslední smutné a zapomenuté tulipány, povadlé truchlily v kýblu u kasy.

TRISSIE: u nás je to úplně stejné. Dceři jsou čerstvě 2 roky - kapsy jsou super, kamínky jsou super, skákat v kaluži je super, přivonět si k čemukoliv (koření, květiny, jídlo) je super, ze všeho toho poznávání má neskutečnou radost

zastavit se a dívat se, jak svět vnímá moje ani ne dvouletá dcera - sledovat ten údiv a to nadšení z nejmenších a tolik samozřejmých věcí (jako dneska, když objevila KAPSU NA KALHOTECH! víte, že když do ní něco dáte, tak to zmizí? a pak se to zase objeví? a pořád dokolečka, dokud vás to nepřestane bavit?), tu čistou radost z pohybu a z objevování světa...

Máme doma tvrdou vodu a tak leju ocet do pračky, čistím s ním varnou konvici, baterie a mám docela velkou spotřebu.
Nedávno jsem napsala na nákupní lísteček jako první položku "ocet na ty chemtrails" a pak další normální věci jako pečivo, kafe atd.
Šel nakupovat přítel a lísteček si nalepil na madlo nákupního košíku. Říkal, že když vracel košík, nechal tam ten lísteček schválně.
Líbí se mi, jak jsme sehraný. Ten lísteček jsem původně psala jenom ze srandy pro sebe a teď by mě hrozně zajímalo, zda si ten košík vzal nějaký mladý člověk...