Máme doma tvrdou vodu a tak leju ocet do pračky, čistím s ním varnou konvici, baterie a mám docela velkou spotřebu.
Nedávno jsem napsala na nákupní lísteček jako první položku "ocet na ty chemtrails" a pak další normální věci jako pečivo, kafe atd.
Šel nakupovat přítel a lísteček si nalepil na madlo nákupního košíku. Říkal, že když vracel košík, nechal tam ten lísteček schválně.
Líbí se mi, jak jsme sehraný. Ten lísteček jsem původně psala jenom ze srandy pro sebe a teď by mě hrozně zajímalo, zda si ten košík vzal nějaký mladý člověk...

"Malá kočárková"
Vždycky jsem se těšila až potkám někoho kdo má stejný kočárek, resp. stejný i se stejně barevnou stříškou, že se na sebe spiklenecky usmějeme. A dokonce jsem to mnohokrát zkusila, bohužel bez očekávané odezvy.

Dnes se mi to ale konečně splnilo.
Jela jsem kolem večerky ze které couval tatínek se stejným kočárkem a když uviděl ten můj, tak se na mně zeširoka usmál. :-)

Jela jsem s kočárkem po chodníku, vedle na silnici u mně pribržďoval tranzit a řidič na mně něco volal.
Úplně jsem se prve lekla co ten chlap chce!?
Ale volal na mně, jestli jsme neztratili žlutého plyšáka, který se válel pár metrů zpátky. :-)))
Plyšák nebyl náš, ale bylo to moc milé...

.. po zážitku ze včera, nový s květinami..
Attila je zelinář a čistokrevný Maďar a tak mu někdy pomáhám popisovat zboží.
Dnes hledal karafiáty, otvírali jsme různé bedny a nikde nebyly, po chvíli se z toho stala" hra"..
Když někdo otevřel novou krabici zvedl květinu a zavolal její název ve své mateřtině

přijdu večer do prázdného bytu, po delší době obrátím v gramofonu desku, kterou jsem si přinesla z dědečkovy sbírky, a rozezní se chopinova etuda c moll, která se prolínala jedním ze seriálů mého dětství, a chvíli poté ballada g moll, kterou často přehrával jeden z absolventů a já ji fascinovaně poslouchala, když jsem čekala, až na mě přijde u paní profesorky řada

Zákazník si přál růže (je to pro mě velice okrajový sortiment)
.. šla jsem se po nich poohlédnout a zjistila, že je právě přivezly..
Vzala jsem jich celou náruč a chvíli se s nimy pomazlila v jarním sluníčku :)

Pokazdy, kdyz jedu kolem jednoho domu zhruba na rohu Rusky a Belocerkevsky, mam takovou radost, ze ho konecne opravuji. Pro me to je asi ten nejhezci funkcionalisticky dum v Praze a leta letouci chatral a rozpadal se. A konecne se opravuje a vypada to, ze i vkusne. Nekdy bych se chtela podivat dovnitr, jak to tam asi vypada.

Mám už zase dost dlouhý vlasy na to, aby mi vlály ve větru. A tak jsem si dneska užívala vlající vlasy. A obloha byla zlověstně podmračená a hrozilo každou chvíli zapršet, dramatický to bylo. A vlastně se mi i ohromně líbila ta skvostná šedá barva oblohy.

U paneláku stálo elektrikářské auto a dva technici opravovali zvonky. Ten starší se vracel k autu a kouká na mladšího "Našel jsem korunu!" :-)))

Když po super dnu na lyžích osprchuju unavený tělo horkou vodou a otevřu v pokoji okno. Jde sem slunce, čerstvý vzduch a je slyšet ptačí štěbetání. Zalezu bez pyžama do postele a na chvíli usnu.

Když ležím ve vaně s hlavou pod vodou a poslouchám život v domě.
A taky když se po koupeli utírám do čistého ručníku, který usušilo slunce nebo mráz. Oboje tak pěkně škrábe.

Malá, velká radost.

Když vyperu a uvědomím si, že tohle je jen zlomek toho "jak moc mám ráda proužky"...

prave jsem nasla uplne vzadu pod gaucem zapadlou synovu ztracenou novou ponozku. male radosti matek.

Můj zákazník:
" Já jsem přijdu, pozdravíme se, vy se usmějete ..a tak mi začíná den" :)

Jasné světlo slunce, které už i hřeje, zbytky sněhu, vůně jehličí a roztávající země, zpěv ptáků - to je Imbolc, jak má být.
Ale vlastně to není malá, nýbrž velká radost :)

KOERHE: Tyjo, to mě mrzí, že jsem tam nebyla! :D

Ale připomněl jsi mi ten báječný pocit, když vyprávíš v kupé veselou historku a spolucestující se nejdřív snaží tvářit, že tě vůbec neposlouchají, ale pak jim začnou cukat koutky, chvíli ještě odvracejí hlavu, aby nebylo vidět, že se řežou, a nakonec se přestanou snažit a vyprsknou nahlas nebo se přidají ke konverzaci něčím ze své zahrádky.