teď těší celé tohle období - než začnu vařit nebo péct, zajdu si na zahradu, ulovím potřebný základ potravin a pak se rozhodnu, co vlastně uvařím :)
mé kolchoznické srdce plesá spokojeností...

Když přijedu na zahradu, sundám si střevíčky a chodím bosa v trávě. Kdyby to moje nohy uměly, určitě by dnes složily oslavnou báseň nejméně o 3 slokách o bosých nohách v trávě.

Jen tak si sednout a uháčkovat kus toho mého rozpracovaného díla..Ano, několikaměsíční relax, ještě mě čeká kus práce. Ale vždy u toho tak nějak vypnu a je mi lépe.

TOULASE:
... dobře, musí to ven
..to není žádný ovsík, ale JEČMEN!!!
mea culpa

Dnes jsem byl pomoci v kuchyni bistra mého kamráda. Mladé holky v kuchyni znají většinu hostů a tak jsem se s úsměvem prorpacoval ke konci směny za znejíích hlášek typu " vejce benedikt pro Pana Bezpolníčka" , "jsou tady skeletonky, tak bez tuku prosím", "Jeden bulgur pro sindibáda".
Na konci se jedna ze slečen přiznala, že krapet polníčku pro pana bezpolníčka přece jen na talíř dala. Tvářila se tak škodolibě.

Jedno plus na vedrech je, že prádlo sušené na balkoně (hlavně ručníky) tak hezky hřeje a voní.

Plus na bouřce jsou blesky a to, že ten ozon tak hezky voní.

Poslední dobou, když se vrátím z práce domů, zajdu dovnitř a odložím si věci.
Vyjdu ven a bosá se procházím po zahradě a ujídám jahody... těším se na rybíz a meruňky...
Až potom jdu domů, za rodinou... zrestartovaná...

Zout si na lesní cestičce sandály a rozběhnout se tím horkým vzduchem, těžce vonícím pryskyřicí, jako by nadnášel.

Babča slaví v sobotu 95.narozeniny.

Vybíraly jsme spolu na ten den šaty z šatníku...
Seděla, já jí podávala ramínko za ramínkem..
ona se s každým oblečkem polaskala, zasnila :)
..co kus, to příběh, vzpomínka

Ovsíku už padají hlavičky,
pole je jako obrovský huňatý pes, tře se o mě a já mu bořím prsty do hustého kožichu

Když je venku bouřka a otevřu okno, za okny prší, v místnosti je šero a vzduch voní blesky. Mám husí kůži ze studeného vzduchu a obvykle nemravné myšlenky.

ICOUCH: nebo blinkry auta které jede před tebou :)

Když poslouchám hudbu a někdo nebo něco zcela náhodně "jede" do rytmu. :) Často v autě, když chodci venku šlapou do rytmu... Naposledy v pátek, měli jsme v práci koncert, přišla jsem do kanclu a tam v naprosté tmě blikal počítač ve stand-by režimu. A to modrý světýlko jelo přesně do rytmu... Přišlo mi to, jako kdyby se tam ta technika připojila a pařila taky. :)

když lidi čtou a zvlášť když čtou mé oblíbené knihy. Je to jako sdílet mlčky malý soukromý svět. Kolem prošla dívka začtená do knihy Tracyho tygr a já skoro viděla "tygra", který šel vedle ní. :-)

Když rozkrojím papriku a uvnitř je schovaná ještě jedna miniaturní :)

Moje babička už nevychází ven z domu, ale vždycky chce vědět jak roste obilí..

Naučila jsem se zastavovat, když jdu kolem pole a letmo se ho dotknout...

Od jara jsem to udělala několikrát, dnes jsem stála v ječmeni...byl mi do pasu
vlnil se ve větru, syčel,šimral mě do dlaní,
jezdila jsem kolem sebe rukama
a připadala si jako kdybych to"zelené moře"
ovládala

Takový to jak vyběhnu ven jen v šortkácha tričku a není tam ani teplo ano zima, vzduch laškovně obejme moje tělo, jako by říkal “tak jdem”, zhluboka se nadechnu... a jdem:)

Včera odpoledne jsem potkala na ulici maminku s tří-čtyř letou holčičkou - ta běžela napřed. Měla na nohou vysoké holínky a probíhala dvě skoro spojené kaluže s takovou radostí několikrát tam a zpátky, že se usmíval snad i chodník...
Když jsme se míjeli s maminkou (už z dálky jsem se na ni culila) jsem musela komentovat "Ta má ale radost!"
A měla, a rozhodně ne MALOU RADOST! :-)

Když prší a venkovní sušák na prádlo je jak náhrdelník. Cvrnknutím do šňůry se všechny rozutečou všechny korále. :)

Brát si v obchodě košík z řady, kde je jich nejvíc a vracet ho tam, kde je jich nejmíň... :)