Minimálně 3x týdně nám ráno před barákem vyváží popelnice. Jakmile je slyšet, že se popeláři blíží, volá starší dcera "Apáji, apáji!" (apáji=odpadky=popeláři), bere židli, strká ji k oknu a bere s sebou i mladší sestru. Takže stojí spolu na židli a koukají ven. Řidič vždy zatroubí a dva pánové co obsluhují výklop popelnic mávají. A holky mají radost, mávají zpátky a koukají, jak se vysypávají popelnice

TOULASE: Tos mi připomněla, jak jsem nedávno doma vyhrabala staré pohledy, co mi babička posílala kdysi na tábor (už umřela). Tehdy mi přišly děěěěěsně traaaapnýýý: zdrobňování jména a nabádání k opatrnosti a tak, když už jsem přece byla velká... A dnes to čtu a přijde mi parádní, že mi babička i coby pubertálnímu sprátěti stejně ten pohled s kreslenými zvířátky napsala a tu péči do něj dala. A je to takový hořkosladký.

Mám ráda když babča dojí koláček, dopije kávičku udělá se jí taková nějaká lepší nálada a začne vzpomínat..a filosofovat :)

pater noster v praci, bavi kazdy den :)

Mám hrozně ráda pravopis malých dětí, vždycky mi ta obří kostrbatá písmena, která jdou gramaticky úplně šejdrem, připadají nehorázně roztomilá. Třeba když dnes nejstarší dcera měla nakreslit do školy pár obrázků věcí, co začínají na Z a měla tam "ZUP" a "ZÁCHOT".

Probudit se ve vyhřátém spacáku při svítání a vnímat, jak se les probouzí. Vidět, slyšet, cítit... vychutnávat.

Když se zeptám, co si přejí k nedělnímu obědu, a oni si opravdu řeknou a já mám čas to v klidu připravit. Je to tak obyčejný až hanba, ale aby se všechny 3 podmínky splnily, to se neděje moc často. (Dneska bude svíčková na přání mojí Bibule :)

Usínání při kočičím vrnění... a vlhká kočičí pusa po probuzení...

teď..(po studených a náročných dnech) večer vlezu do sprchy a všechnu tu nepohodu světa spláchnu proudy horké vody

Slyšet od muže po 12 letech vztahu v pátek večer, že se na mne těší.

Jednou takhle vlezu v Praze do metra, stoupnu si a koukám, pod nohama mám na zemi spadlej zelenej asi letáček asi nebo co, tak se shýbnu, abych se podívala, co to je a jestli to někdo kolem mě neshání, že bych mu to podala. Zvednu to a je to stoeurová bankovka. ........ O.O oukej, tak to by asi bylo hodně majitelů, kdybych se chtěla spolucestujících ptát na tohle. Nikdo se dvě zastávky po ničem nesháněl.... tak.... asi oukej a díky!

Mně se v celkem krátké době stalo dvakrát po sobě "něco za něco" - jednou jsem cestou do obchodu našla na takovém odlehlém místě 200 Kč a asi o 14 dní později na stejném úseku jiných 200 Kč ztratila. A pak jsem asi po půl roce jednou velice bohulibě utratila stovku a cestou domů jsem našla jinou opuštěnou stovku válet na kolejích šaliny.

a já našla 500,- euro v kalhotách na burze.. (paní se podařilo dohledat!:)

KOERHE: .. kamarádka takhle našla 500,- Kč ve vyprané vestě .. nepoškozeno ;-)

KOERHE: s drogama je to taky prijemny, pokud to tedy neni na letisti

UNREALONE: já si schovávám různě do kalhot a bund peníze, a občas takhle něco najdu :) většinou od 50-300. Někdy se to docela hodí :D

když je člověk po náročném týdnu a pátečním večírku a v sobotu musí vstávat brzy ráno a jet autobusem a koukat na napruzene lidi, ale ještě mu dojíždí zbytkáč a vše je tedy tak krásně veselé a příjemné a i přes uvědomění, že za dvě hodiny přijde Mordor, vysílá úsměvy a ty se vracejí.

RANDOM_NIGHT: já si občas schovával do kapsy od bundy něco dobrého (bonbón, tyčinku) a pak ji tam třeba objevil po práci a hned mi to zvedlo náladu