V zimě jsem na chvilku na vrchní poličku ve skříni schovala smrkovou větev, ale už tam zůstala. Teď mi voní skříň lesem. :)

Ten pocit, když jsem si předevčírem z práce uvědomila, jak to teď mám - babi se v mém věku pár desítek let nazad těšila do důchodu… já šla z práce v teniskách s batohem, v uších sluchátka a uprostřed prosluněné ulice se přistihla, jak tančím na latinu ,-)

Naaranzovat moje akcni figurky Lejdyny do nejaky vtipny pozice, vyfotit je a dat to na FB a cekat na likes.

ikeacky detsky povleceni s medvidkama, ktery se menuje BRUMMIG :D

Hra "Najdi kosáka". Naučila jsem se poznat jeho zpěv a když ho ráno, večer nebo před deštěm slyším, rozhlédnu se a pokusím s eho najít. Většinou je docela blízko a je vidět, jak doširoka otevírá zobák. Onehdy mi v podvečer jeden prolétl celkem blízko k oknu a bylo vidět, jak i za letu snaživě ze všech sil pěje. Oni ty zobáky fakt nezavřou ani na chvíli :)

Hra "Hvězdička" na jedněch hodinách v obýváku - hledám pokaždé ten moment, kdy ručičky a jejich kratší konce vytvoří souměrnou hvězdu.

Spát v pyžamu, které se sušilo venku na zahradě.

MONIOUS: dneska prisel sykorak, co sem lita celou zimu, a privedl si frajerku :D ona sedela nahore na zabradli, on lital pro zrni do budky a nosil ji to nahoru :D

Dostala jsem od švagra koš rukoly z jeho zahrady. Čtvrtku jsem snědla cestou domů, máme ji k večeři společně s tuňákem a vařenými vajíčky. To je taková dobrota! Děkuju!

Na pastvině se mi rozvázala tkanička zrovna u balvanu, na který jsem si mohla dát nohu. :D

O 2 roky později a pořád několikrát týdně stojí u okna a mávají.

Usínání po horkém dni za zvuku a vůně nočního deště…
Ráno jít bosa do mokré trávy na zahradu a cítit tu vůni mokré půdy a květin…

Pasu ovce v třešňovém sadu, a kdykoliv zafouká vítr, poletují kolem mě okvětní lístky a já jsem princezna pastýřka zakletá v čase a každé ráno se znovu budím ve svůj svatební den a v každém pohledu je naše „ano“ a každý polibek je z pravé lásky.

dvacet deka gothaje mezi dva rohliky, cibule, ocet

Kultovní lék na špatnou náladu po 20 letech zpět v kinech

"Kolik let vám bylo, když jste Amélii z Montmartru viděli poprvé? Mně asi 16 a naprosto mě uhranula – začala jsem nosit červený baret a učit se francouzsky. Kdyby mi tenkrát někdo řekl, že jednou budu pracovat na návratu této výjimečné klasiky do kin, nevěřila bych mu. Amélii je ale 20 a velké plátno bude jejím dobrým skutkům a nápadité filmařině znovu pěkně slušet. Diváky báječně vytrhne z trudnomyslné přítomnosti a potěší je, stejně jako créme brulée, kterému špičkou lžičky rozbijete krustičku karamelu. Do kina tentokrát vezmu i moji mámu. Amélie je totiž přesně ten film, ze kterého budeme mít radost obě dvě a dáme si po něm skleničku francouzského vína."
Hana Kijonka, Aerofilms

https://www.aerofilms.cz/amelie-z-montmartru/

Moje svatební šaty mají kapsy. Kapsy!

čůráním do hlubokého sněhu dělat obrazce nebo psát svoje jméno

ja uz sem uplne zapomnela, jaky to je, kdyz je celej den cisty nebe. such WOW.

sykorky na krmitku na terase :) kdybych vedela, ze z toho budu mit doslova infantilni radost pokazdy, kdyz tam nejakou uvidim, udelala bych to uz davno :D

Večer jsem viděla dva dospěláky, jak se na ulici koulují. Epická bitva!

nastavit si cíl a dosáhnout jej - třeba když si velice spontánně uděláte uprostřed procházky sněhovou kouli, mžikem se rozhlídnete po okolí, určíte "tamtu ceduli nalevo za zastávkou" svým terčem - a trefíte!