TRISSIE: To jsi mi připomněla, že jsem sem chtěla napsat, jak mám ráda, když jsem svědkem náhodných, nečekaných a příjemných setkání. Onehdy jsem čekala na nádraží na MHD a procházela jsem kolem holky, co se tvářila tak jako neutrálno-každodenno-smutně. Najednou se zarazila, chvíli koukala, jako že neví, pak nevěřícně a najednou roztáhla pusu od ucha k uchu a vrhla se kolem krku jiné holce se slovy: "Co ty tady?"

před školou ve vedlejší vesnici stály nějaké malé holky a mávaly na projíždějící auta. tak jsem jim zamávala nazpátek, ony se rozzářily jak měsíček na hnoji, a nakazily mě tou jejich čistou páteční odpolední radostí.
víc takových chvilek!

Kupovat na trzích čerstvé ryby a krmit s nimi na pláži racky...

Všechny moje tetování a nejvíc ty na ramenou. Vždycky když je vidím, potěší mě to. :)

V zimě jsem na chvilku na vrchní poličku ve skříni schovala smrkovou větev, ale už tam zůstala. Teď mi voní skříň lesem. :)

Ten pocit, když jsem si předevčírem z práce uvědomila, jak to teď mám - babi se v mém věku pár desítek let nazad těšila do důchodu… já šla z práce v teniskách s batohem, v uších sluchátka a uprostřed prosluněné ulice se přistihla, jak tančím na latinu ,-)

Naaranzovat moje akcni figurky Lejdyny do nejaky vtipny pozice, vyfotit je a dat to na FB a cekat na likes.

ikeacky detsky povleceni s medvidkama, ktery se menuje BRUMMIG :D

Hra "Najdi kosáka". Naučila jsem se poznat jeho zpěv a když ho ráno, večer nebo před deštěm slyším, rozhlédnu se a pokusím s eho najít. Většinou je docela blízko a je vidět, jak doširoka otevírá zobák. Onehdy mi v podvečer jeden prolétl celkem blízko k oknu a bylo vidět, jak i za letu snaživě ze všech sil pěje. Oni ty zobáky fakt nezavřou ani na chvíli :)

Hra "Hvězdička" na jedněch hodinách v obýváku - hledám pokaždé ten moment, kdy ručičky a jejich kratší konce vytvoří souměrnou hvězdu.

Spát v pyžamu, které se sušilo venku na zahradě.

MONIOUS: dneska prisel sykorak, co sem lita celou zimu, a privedl si frajerku :D ona sedela nahore na zabradli, on lital pro zrni do budky a nosil ji to nahoru :D

Dostala jsem od švagra koš rukoly z jeho zahrady. Čtvrtku jsem snědla cestou domů, máme ji k večeři společně s tuňákem a vařenými vajíčky. To je taková dobrota! Děkuju!

Na pastvině se mi rozvázala tkanička zrovna u balvanu, na který jsem si mohla dát nohu. :D

O 2 roky později a pořád několikrát týdně stojí u okna a mávají.

Usínání po horkém dni za zvuku a vůně nočního deště…
Ráno jít bosa do mokré trávy na zahradu a cítit tu vůni mokré půdy a květin…

Pasu ovce v třešňovém sadu, a kdykoliv zafouká vítr, poletují kolem mě okvětní lístky a já jsem princezna pastýřka zakletá v čase a každé ráno se znovu budím ve svůj svatební den a v každém pohledu je naše „ano“ a každý polibek je z pravé lásky.

dvacet deka gothaje mezi dva rohliky, cibule, ocet

Kultovní lék na špatnou náladu po 20 letech zpět v kinech

"Kolik let vám bylo, když jste Amélii z Montmartru viděli poprvé? Mně asi 16 a naprosto mě uhranula – začala jsem nosit červený baret a učit se francouzsky. Kdyby mi tenkrát někdo řekl, že jednou budu pracovat na návratu této výjimečné klasiky do kin, nevěřila bych mu. Amélii je ale 20 a velké plátno bude jejím dobrým skutkům a nápadité filmařině znovu pěkně slušet. Diváky báječně vytrhne z trudnomyslné přítomnosti a potěší je, stejně jako créme brulée, kterému špičkou lžičky rozbijete krustičku karamelu. Do kina tentokrát vezmu i moji mámu. Amélie je totiž přesně ten film, ze kterého budeme mít radost obě dvě a dáme si po něm skleničku francouzského vína."
Hana Kijonka, Aerofilms

https://www.aerofilms.cz/amelie-z-montmartru/

Moje svatební šaty mají kapsy. Kapsy!

čůráním do hlubokého sněhu dělat obrazce nebo psát svoje jméno