KOMATSU: Tak nejspíš víra v něco. Třeba ty archetypy - hele nějací mušketýři určitě věřili v čestnost - a hle jaký to byl pak život (D'Artagnan and spol). Matka Tereza zase věřila v pomoc bližním - a hele.
A přitom to byly všechno koncepty, žejo...
Ne promiň, nechtěl jsem být jízlivý, ale spíš prostě, jestli takový lidi znáš z okolí. Fungující třeba i jinak než na víře. Víš, třeba tuhle o ANNĚ mám pocit, že vím, že je všechno možný a přitom "sama sebou a nezávislá". Nevim z jakýho původu to má. Ale je dost divný, že vlastně říká, že není a a ni nechce být v něčem stálá. Mate mě to. Protože mám pocit, že pro širší veřejnost se utvořily právě ty pevné a stále koncepty jako "čest" "morálka" "víra" a podobně jako recepty na život citelně správný a věčný, život, kde je smrt přijímaná jako součást a nějaká psychologická smrt je teda jenom slabší odvar, nad tím se mává rukou...
Jenže najdi vědce, který ochotně naslouchá novým věcem nebo mávne rukou nad svojí součástí, tím přesvědčením. Možná by ani neměl, ale jaktože ti s tou vírou (a nebo i ty jiné příklady) aspoň tolerujou nebo dokonce i vtělujou radikálně nové do toho, co sami jsou. Kdežto takový ;-D zkostnatělý vědec, kdysi průkopník toho schopný není.
Jo jestli to bylo moc složitý, prostě význam tohohle příspěvku je že "otevřená mysl spolu s pevnou vírou v něco" je fakt dost rozdílná od "pevného přesvědčení". To první zachovává samo sebe a i jinou budoucnost a přítomnost tak nějak bere v poho a to druhý se straní snad všeho.