BROZKEFF: Heh, no bylo to řečeno mírně s nadsázkou. Ale budiž. Prvotní singularitou jsem mínil počátek Velkého třesku. Semi-reálnost jsem si vytvořil při představě, že není možné posuzovat (ne)proměnnost Vesmíru, pokud v mé mysli dochází k pohybu. Možná je tento pohyb přímo esenciálně provázaný s pohybem, který pozoruji.
Abych to konkretizoval nějakou představou. Rád si představuju, že mysl je síť, která je tažena nehybným oceánem (řekněme časoprostoru). Vytváří se dojem, že oceán se hýbe. V síti zároveň dochází ke změně - eroduje, zachytávají se v ní různá smítka, která do té doby setrvávala v nehybných vodách. Síť se stává díky pohybu (zkušenosti) svým způsobem jedinečnou, přestože v ní není nic nového. Atd. atp.
Intuitivní, ne?
Ještě jedna úvaha. Třeba je vše kvantově propleteno se vším, protože celý Vesmír je jen superpozicí jedné jediné vlny samy se sebou skrze onu počáteční singularitu :)