BROZKEFF: Rozumím. To byla slovní hříčka. Představa je taková, že plynutí času jako by není reálné, protože aby k němu docházelo, musí se zapojit vnímající mysl - jejíž kognitivní procesy jsou však závislé na onom toku času. Takže (jaksi) ontologicky, zvnějšku, může být vše neproměnlivé. Pouze dochází k přelévání prostoru v čas, k jakýmsi virtuálním pracím. Snad je to srozumitelnější.

VLK: šlo mi zejména o tu "semi-reálnost". Semi je předpona značící něco "polovičního", pokud reálné = vše co jest, tak nedávám to, co je míněno tím "jest napůl" ;)

BROZKEFF: Heh, no bylo to řečeno mírně s nadsázkou. Ale budiž. Prvotní singularitou jsem mínil počátek Velkého třesku. Semi-reálnost jsem si vytvořil při představě, že není možné posuzovat (ne)proměnnost Vesmíru, pokud v mé mysli dochází k pohybu. Možná je tento pohyb přímo esenciálně provázaný s pohybem, který pozoruji.

Abych to konkretizoval nějakou představou. Rád si představuju, že mysl je síť, která je tažena nehybným oceánem (řekněme časoprostoru). Vytváří se dojem, že oceán se hýbe. V síti zároveň dochází ke změně - eroduje, zachytávají se v ní různá smítka, která do té doby setrvávala v nehybných vodách. Síť se stává díky pohybu (zkušenosti) svým způsobem jedinečnou, přestože v ní není nic nového. Atd. atp.

Intuitivní, ne?

Ještě jedna úvaha. Třeba je vše kvantově propleteno se vším, protože celý Vesmír je jen superpozicí jedné jediné vlny samy se sebou skrze onu počáteční singularitu :)

VLK: tož zní to báječně, teď bych jen ještě poprosil, jestli by šlo nějak opisně vyjádřit co míníš termíny "prvotní singularita" a "semi-reálně". Když si pod ty nálepky dosadím cosi svého, tak mi celé tvrzení dává nějaký ten smysl, ale to se musím oprostit od toho, jaký význam bych od těchto pojmů očekával implicitně.

VLK: jednicka je proste jednicka:]

Já to říkám pořád, že vesmír je zakousnutý do svého ocasu skrze "prvotní" singularitu, na jejímž začátku je i jeho konec po smrštění. Tryská sám do sebe - navíc jen semi-reálně, protože vývoj pozorovatelovy mysli koreluje s jeho vývojem.

Nikam jinam samozřejmě ani ti ostatní blouznivci s paralelními vesmíry a holografickou teorií dospět nemůžou! :)

Vaší ctěné pozornosti
http://www.ascension2000.com/
http://www.hogueprophecy.com/

SCHWEPZ: cywe hafo dobry.... este pridavam further reading:

http://en.wikipedia.org/wiki/Loop_quantum_cosmology

http://igc.psu.edu/outreach/articles/solvaynet.pdf

KOMATSU: nebo z castanedy (asi don juan) - Vesmír nikdy nezačal, nikdy neskončí, jen prochází různými fázemi intenzity.

SCHWEPZ: To se mi vždy asociuje s Hérakleitem:
Tento svět, týž pro všechny, nevytvořil žádný z bohů ani lidí, ale vždy byl, je a bude věčně živým ohněm, rozněcujícím se podle míry a hasnoucím podle míry.

V posledních letech však začínají někteří fyzikové více přijímat představu, že náš vesmír vznikl z "recyklované" hmoty, z níž se vesmír stále znovu a znovu vytváří. Po vzniku se rozpíná, pak smršťuje vlivem sil podobných gravitačním, až dosáhne stavu pro nový velký třesk a vše se začne znovu opakovat.

Jak připomíná britský populárně vědecký časopis New Scientist, s matematickým vyjádřením teorie, nazvané kosmologie kvantové smyčky, přišel na přelomu tisíciletí mladý německý fyzik Martin Bojowald působící u indického fyzika Abhaye Ashtekara. Oba nyní pracují na Pensylvánské státní univerzitě v USA.
http://aktualne.centrum.cz/veda/clanek.phtml?id=626163

DARJEEL: toz posedlost... je to proste podstata te vedecke metody. je to metoda urcena na hledani a zkoumani kauzalnich zavislosti.

to je jako by ses zlobil, ze vira je v nabozenstvi takova posedlost.

asi by nebylo spatny mit v osnovach pro deti nejakej kurz 'hranice vedy', ale problem je, ze to lidi zuzkostnuje, kdyz se dekonstruuje co veda je, jake ma postulaty a k cemu ji moc pouzit nejde

kauzalita je fajn věc, protože kauzálně zpravidla vnímáme/byli jsme naučeni vnímat realitu. A vůbec to není tak špatný model, jenom zpravidla zanedbáváme komplexní charakter reality.

Jak mohu uvažovat:
- Když udělám a, tak způsobím b.
- Nebo aspoň udělám a a zvýším šanci toho, že se stane b.
- Nebo ještě líp, udělám a zvýším šanci že se stane nějaký fenomén b z množiny B.
- Ale ani to mi nemusí stačit, protože realita je komplexní systém, kde se moc nesetkáváme s jednou příčinou, jedním následkem a neovlivňováním všemi ostatními vnějšími proměnnými.

Takže máme virtually ∞ (nekonečno) příčinných složek (všechno co leží ve světelném kuželu v minulosti) a totéž v budoucnosti, kde se zase světelný kužel rozpíná s tím, jak jde čas. Pohlédnutím na model toho světelného kužele a možná i prostou selskorozumovou úvahou se může jevit, že čím víc v budoucnosti bude následek, tím různorodější charakter může mít. Nebo taky, když teď udělám nějakou hodně malou změnu, ve vzdálenější budoucnosti se z toho můžu dočkat větších efektů než za sekundu (butterfly effect). Něco takovéhoto se dokonce může stát explikačním rámcem pro fungování magie (http://www.malvern.cz/down/Magie_Sam.pdf).

:]

hmm, tohle se mi vkrádá "pod kůži" psychiky už nějakou dobu a rád vzpomínám na doby, kdy jsem byl mladší a věci se prostě dělaly a dneska je to samý rozhodování. No nějakýma technikama co dělám se mi asiže vrací, takže možná je to jenom o zcestí těch "dospělých" zcestí na cesty kde už spíš jenom "musí, protože někdo řekl, že..."

:(

pred par dny me napadlo, ze kauzalita je ve vede takova posedlost. Jung by mozna rekl , ze je to demon (ehm, pardon, autonomni komplex), kterej strasi ve vedeckym diskurzu. Vsichni (v socialnich a humanitinich vedach) jsou posedli hledanim kauzality, co zapricinuje co, aby se dalo predikovat. Prijde mi to jako nemoc mysli, ktera se snazi dostat pod kontrolu svet kolem sebe a zurive hleda spojitosti. Osobne se domnivam, stejne jako v pripade synchronicit, ze spojitost je dodavna az ex post myslenkovymi procesy a nejedna se o "vlastnost", ehm, sveta veci. Pritom treba z kvantovyho hlediska je cas naprosto nicotnej, jedna z linii deje a stejne do toho ty statisice lidi vrtaji a vrtaji a utracet penize a honi si na tom ego...
btw. nevite nekdo kolik je na svete vedeckych pracovniku? =)

vedecka metoda je:

- sledovat/sbirat data
- vytvorit z nich model na zaklade hypotezy o vztazich mezi nimi
- predpovedet tim modelem neco
- koukat jestli to haze nejaky uzitecny prediktivni data

vsechny modely jsou chybne, ale nektere jsou (pro danou potrebu) uzitecne

a to dela moje mysl, kdyz mysli. vedeckou metodu jsme asi obslehli od ni

'model' v tomto smyslu minim jako "pojem" (neceho, nebo nejake soustavy nejakych neceho atd.)

zajimavy empiricky vysledek ted mam, ze ale ten model (mysleny) je primo zavisly na energii, ktera se prave manifestuje. kdyz se stopne myslenka, jako by se ucpe odtok a ta enrgie se zesili a da se citit jako pocit

... a protoze mne osobne se energie neustale hodne meni, tak i mysleni na to reaguje tou neustalou konstrukci a dekonstrukci tech pohledu. ono je totiz jen hlasna trouba/novinar/velvyslanec energie. samo nic moc neresi. (muze protismerne futrovat/menit tu energii zase jinam, to je zas druha, vec "slova jsou nesmirne mocna" atd.)

lidi, kteri maji energii stabilnejsi, maji pak i stabilnejsi i ty skorapky/pojmy/nazory.

v principu v tom ale neni rozdil, jen vetsi nebo mensi dynamika ktera to obarvuje

nevim ale zda mluvim jen za sebe, nebo obecne za dejme tomu zeny (iracionalni bytosti) nebo za vsechny (nevim jak to funguje racionalnimu cloveku, ktery by mel primarni fci mysleni dle Junga. Asi pro nej musi byt hafo tezsi uvidet jak je to haluz)

TADEAS: jo... to bývá u automaticky generovaných konstruktů... mluvila jsem spíš o těch víceméně i vědomě přijímanejch/tvořenejch... ono se to většinou prolíná...

u většiny (sebe)interpretací cítím hned v úvodu tlak, protože jsou omezující. nebo dřív, či později zjevně omezující budou...

jinak pokud vytvářím konstrukt třeba fungování něčeho, je to pro mě víceméně cvičení (logiky ...)...
nedokážu si představit, že bych pasovala konstrukt na místo věci/procesu/etc samotného...

ANNA: vidim to tak, ze konstrukty a koncepty prirozene tvorime a na tom nic neni. ta volba bud/nebo se odehraje az pozdeji, kdy se casto zacneme s tim pohledem ci konceptem identifikovat a povazovat ho za neco, cim neni. je to zpusobeny nasi neukotvenosti v ty "jistote", v tom co jsme, a v dusledku toho se snazime tuhle jistotu hledat nekde jinde.

dulezity je poznat, proc si potrebujem ty interpretace vytvaret a jaka je jejich povaha. pak je ocividny, ze to neni bud/nebo, protoze nemusim zadnou interpretaci volit. konstrukty jsou tu pro me, ne ja pro ne :)

TADEAS: jj...
ale nemůžu říct, že by to byla přímo neochota... je to to, co je pro mě teď nepřirozenější, vytváří nejmenší odpor...
je to "světskej" modus operandi, pohyb v určitejch konstrukcích, který tu vyrostly a rostou... v tomhle dokážu cítit jen pravděpodobnost, protože jako jedinou jistotu znám tu ničím nepodloženou...
prostě, jak sám říkáš, pohledy, kontrukty, interpretace (zatím) opravdovou jistotu nedávají... nebo neznám nikoho, kdo by konstruováním došel k jistotě, neiluzorní...

na mě nějak totiž to tvoření konstrukcí a konceptů působí víceméně jako volba buď/nebo...

ANNA: takhle jsem to mel do urcity doby taky - vlastne neochota zastavat nejakej pohled, kterej by nemusel bejt tak docela pravdivej. v jadru perfekcionismus.

jde o to, ze ta "jistota", jak rikas, nelezi v jakejchkoliv pohledech a interpretaci zkusenosti, ale mimo ne, nezavisle na nich. a tam nekde je ta zakladni, nicim nepodlozena jistota, vychozi bod ve kterym muzes bejt a ten proces prijimani nebo neprijimani pozorovat a neidentifikovat se s nim, videt jeho podstatu. :)