THE_SECOND_GUY: Jinak ale, co to znamená "být odsouzenej k věčnýmu nezdaru"?
Představ si, že se tý daný činnosti věnuješ s totálně v pohodě lidma, kteří neřešej žádnej výkon a třeba je vyloženě baví tě to učit a mají radost z každýho tvýho pokroku.
Tohle, co píšeš, zní, že jsi strávil příliš mnoho času s nějakou partou nafoukanců, co si něco dokazovali na tom, že tě shazovali, že něco "neumíš". To je ovšem JEJICH psychická nedospělost. Neumět něco je v naprostým pořádku. Omezovat se kvůli tomu a nic nezkoušet je fakt škoda... Můžeš vyzkoušet cokoliv, co tě zajímá. A je docela důležitý mít u toho kolem sebe ty správný lidi, tj. takový, kteří se k někomu, kdo s něčím začíná, dokážou chovat s respektem. Ono s jinýma obecně nemá cenu cokoliv...
Vím o čem mluvím. Pocházím z hodně specificikých podmínek a dodnes neumím spoustu věcí, co lidi běžně uměj (sporty, atd). A neuměla jsem ještě běžnější (základní domácí práce třeba). Samozřejmě jsem si prošla studem, strachem, výsměchem. Zjistila jsem základní věci: 1) můžu se naučit cokoliv, co se z nějakého důvodu naučit chci, a když se mi to podaří, je to obvykle nádhernej pocit.... 2) normální, vnitřně zdraví lidi a opravdoví přátelé reagují na takový pokusy pozitivně, člověka v tom podpoří všechno mu v klidu vysvětlí a z výsledků se radují s ním :)