SCHWEPZ: To řekl krásně :)

Vím, že ta minidiskuse tímhle začala, ale v tom, co píše Second Guy, mně mnohem víc zaujalo to, co mi přijde že silně ukazuje na tlak jiných lidí a na to, že si ho nechává nebo nechával líbit... Myslím, že z něčeho takového (jako jedné z možných příčin) vzniká přehnané zaujetí "bytím nejlepší", a že jste tím pádem mluvili každý trochu o něčem jiném.... Někdo to má už v rodině, že každá jeho aktivita je hodnocena a ve všem má být šampiónem nebo to nedělat...

Jasně, že to je zbytečnej omezující program, myslím že o tom se netřeba nijak moc bavit, že člověk může nacházet spoustu smyslu v činnostech, ve kterých mu o žádný výkon nejde....

Ale někdy je těžké představit si, jak moc jsou někteří lidi právě těmi vnucenými představami kolem výkonu zablokovaní.

Teď jsem třeba vyprávěla kamarádovi o svém nápadu na projekt spontánní práce s tělem, kdy člověk zkoumá, co potřebuje jeho tělo, a vytváří si své vlastní "cvičení". A on položil otázku, která by mě v životě nenapadla: "A co ti, co se styděj?" Jasně, když to řekl, dochází mi to. Jsou lidi, kteří se prostě strašně stydí hýbat svým tělem nějakým neobvyklým způsobem před někým jiným. Nejspíš si někdy někde moc brzo vyslechli, že jejich pohyby jsou "šeredné".... Tady taky nejde absolutně o žádný výkon nebo estetiku, jen o to udělat si dobře.....ale kdo na to má silný podvědomý blok, tomu to těžko vysvětlíš... Respektive jeho rozumu to vysvětlíš, ale to zraněné malé já se bude muset pomalu opatrně uzdravit a vyzkoušet si, že to opravdu může, že se opravdu nebudou všichni chechtat a ukazovat na něj prostem....

Takže ze své pozice můžeš vysvětlit racionální výhody zkoušení nových věcí, ale někdo kdo z toho má strach, potřebuje u sebe pracovat i s příčinami. Samozřejmě třeba je obojí, uvidět smysl, proč se měnit, příčinu dosavadního stavu, i jak na změnu.....

CONTINUITY:...to mi připomíná zakladatele Gestalt terapie Perlse který napsal - Já dělám svou věc a ty děláš svou věc. Nejsem na světě proto, abych žil podle tývh představ, a ty nejsi na světě proto, abys žil podle mých. Ty jsi ty a já jsem já, sejdeme-li se náhodou vzájemně, je to krásné. Nesejdeme-li se, nedá se nic dělat. -- ale myslím, že ta krátká diskuse nebyla o tom, jestli tě někdo do něčeho nutí nebo ne, jestli ti něco opakovaně říkají, či neříkají - pointa byla proč vůbec "něco" dělat, není-li naděje, že v tom budu nejlepší. existuje i jiný smysl v takové činnosti?

THE_SECOND_GUY: Jinak ale, co to znamená "být odsouzenej k věčnýmu nezdaru"?
Představ si, že se tý daný činnosti věnuješ s totálně v pohodě lidma, kteří neřešej žádnej výkon a třeba je vyloženě baví tě to učit a mají radost z každýho tvýho pokroku.

Tohle, co píšeš, zní, že jsi strávil příliš mnoho času s nějakou partou nafoukanců, co si něco dokazovali na tom, že tě shazovali, že něco "neumíš". To je ovšem JEJICH psychická nedospělost. Neumět něco je v naprostým pořádku. Omezovat se kvůli tomu a nic nezkoušet je fakt škoda... Můžeš vyzkoušet cokoliv, co tě zajímá. A je docela důležitý mít u toho kolem sebe ty správný lidi, tj. takový, kteří se k někomu, kdo s něčím začíná, dokážou chovat s respektem. Ono s jinýma obecně nemá cenu cokoliv...

Vím o čem mluvím. Pocházím z hodně specificikých podmínek a dodnes neumím spoustu věcí, co lidi běžně uměj (sporty, atd). A neuměla jsem ještě běžnější (základní domácí práce třeba). Samozřejmě jsem si prošla studem, strachem, výsměchem. Zjistila jsem základní věci: 1) můžu se naučit cokoliv, co se z nějakého důvodu naučit chci, a když se mi to podaří, je to obvykle nádhernej pocit.... 2) normální, vnitřně zdraví lidi a opravdoví přátelé reagují na takový pokusy pozitivně, člověka v tom podpoří všechno mu v klidu vysvětlí a z výsledků se radují s ním :)

THE_SECOND_GUY: :)
Podle mě záleží, jestli pro tebe ta daná činnost má reálnej smysl nebo ne.
Pokud tě nebaví, je naprosto logický její existenci ignorovat a věnovat se něčemu, co děláš rád, dělá ti do dobře, a tím pádem ti to buď jde, nebo je ti úplně jedno, jakej "výkon" podáváš. Nemusíš ovládat jedinej "sport", proč? Tvoje věc.

Ostatním do toho není nic, a pokud ti nějací lidé opakovaně říkají, co bys měl dělat, zasloužili by si upozornit, že takové chování k jinému dospělému člověku je nevhodné - a pokud toto sdělení nepoberou, jejich společnosti bych se vyhla ;)

THE_SECOND_GUY: hele, nehodlám to nějak pitvat, ale na tvou otázku proč to dělat, když v tom nejsi nejlepší bych odpověděl, že to děláš pro sebe - například já jsem spokojený s tím, že sebe překonám, nemusím nutně překonat druhého. mě těší že získám nové dovednosti, které mě obohatí, rozvinou a nemusím v nich být nejlepší. to je pak nějaká obsese, hra ega, která je imho zbytečná. jestli je jediná tvá motivaca být lepší než ostatní, nemám s tím problém, ty sám s tím musíš žít.

SCHWEPZ: Jedinej důvod je, že tě ty věci baví.
Ale myšlenkovej rámec je takovej: neni mi jasný, proč bych měl provozovat činnost, která mě nebaví a nekouká z toho ani žádnej profit v podobě výhry, splněnýho cíle nebo tak něco... a zároveň mi neni jasný, jak mě může vůbec začít bavit činnost, ve který jsem odsouzenej k věčnýmu nezdaru.
Čtení je blbej příklad, tam je jedno kdo je jak dobrej... ale ty sporty to už je jeden z těch případů.
Já se prostě snažim najít nějakou motivaci k věcem, ve kterejch nevidim žádnej užitek, ale okolí mi často řiká že bych je měl dělat i tak...

THE_SECOND_GUY: ...takovu logiku nechápu. proč se učit číst, když nejsem nejlepší. proč si učit řídit auto, když jezdí někde schumacher. proč se učit bojové sporty, když nebudu jako bruce lee.....atd. apod. aj. etc.
nevím, prostě mě tvůj myšlenkový rámec přijde v tomto mimózní. není to nějaké osobní náboženství typu "ego-deismus"?

SCHWEPZ: Nevidim důvod, proč realizovat něco, co jinej udělá daleko líp (nejlíp)...
Tu realizaci, to provádím za účelem abych se v tý daný oblasti stal nejlepším (trénink), ale když už předem vím, že nejlepší bejt nemůžu, tak proč vůbec začínat?

THE_SECOND_GUY: a proč chceš být nejlepší? lepší než druhý? nestačilo by ti kdybs realizoval to nejlepší co (z)můžeš?

tak snažíš se pro sebe ne, ale ta rozmanitost je mnohem důležitější, i bez tebe .. :)

To je kravina. Když nejsi nejlepší, tak proč se vůbec snažit?

tomu se říká brejktru

SCHWEPZ: 8-)

VLK: kdyby zpívali jen ti nejlepší, les by byl velmi tichý. tj. rozviň své latence, i když se domníváš, že nejsi nejlepší, jsi takový jaký jsi, a je to tak dobré :-)

SCHWEPZ: OT: Nejlépe = lépe než je nějaký práh? Nebo by měl zpívat jen jeden pták (H. van Dyke)? :)

Využijte darů, které vám byly dány. Les by byl velmi tichý, kdyby zpívali jen ti ptáci, kteří zpívají nejlépe. (H. van Dyke)

KOMATSU: buhehehe, po zbezne prohlednuti je videt, ze ziskavani pozornosti, nedej boze penez, je mozne vsude pokud je to dostatecne bombasticke!!!

BROZKEFF: Rozumím. To byla slovní hříčka. Představa je taková, že plynutí času jako by není reálné, protože aby k němu docházelo, musí se zapojit vnímající mysl - jejíž kognitivní procesy jsou však závislé na onom toku času. Takže (jaksi) ontologicky, zvnějšku, může být vše neproměnlivé. Pouze dochází k přelévání prostoru v čas, k jakýmsi virtuálním pracím. Snad je to srozumitelnější.

VLK: šlo mi zejména o tu "semi-reálnost". Semi je předpona značící něco "polovičního", pokud reálné = vše co jest, tak nedávám to, co je míněno tím "jest napůl" ;)

BROZKEFF: Heh, no bylo to řečeno mírně s nadsázkou. Ale budiž. Prvotní singularitou jsem mínil počátek Velkého třesku. Semi-reálnost jsem si vytvořil při představě, že není možné posuzovat (ne)proměnnost Vesmíru, pokud v mé mysli dochází k pohybu. Možná je tento pohyb přímo esenciálně provázaný s pohybem, který pozoruji.

Abych to konkretizoval nějakou představou. Rád si představuju, že mysl je síť, která je tažena nehybným oceánem (řekněme časoprostoru). Vytváří se dojem, že oceán se hýbe. V síti zároveň dochází ke změně - eroduje, zachytávají se v ní různá smítka, která do té doby setrvávala v nehybných vodách. Síť se stává díky pohybu (zkušenosti) svým způsobem jedinečnou, přestože v ní není nic nového. Atd. atp.

Intuitivní, ne?

Ještě jedna úvaha. Třeba je vše kvantově propleteno se vším, protože celý Vesmír je jen superpozicí jedné jediné vlny samy se sebou skrze onu počáteční singularitu :)

VLK: tož zní to báječně, teď bych jen ještě poprosil, jestli by šlo nějak opisně vyjádřit co míníš termíny "prvotní singularita" a "semi-reálně". Když si pod ty nálepky dosadím cosi svého, tak mi celé tvrzení dává nějaký ten smysl, ale to se musím oprostit od toho, jaký význam bych od těchto pojmů očekával implicitně.