SCHWEPZ: To řekl krásně :)
Vím, že ta minidiskuse tímhle začala, ale v tom, co píše Second Guy, mně mnohem víc zaujalo to, co mi přijde že silně ukazuje na tlak jiných lidí a na to, že si ho nechává nebo nechával líbit... Myslím, že z něčeho takového (jako jedné z možných příčin) vzniká přehnané zaujetí "bytím nejlepší", a že jste tím pádem mluvili každý trochu o něčem jiném.... Někdo to má už v rodině, že každá jeho aktivita je hodnocena a ve všem má být šampiónem nebo to nedělat...
Jasně, že to je zbytečnej omezující program, myslím že o tom se netřeba nijak moc bavit, že člověk může nacházet spoustu smyslu v činnostech, ve kterých mu o žádný výkon nejde....
Ale někdy je těžké představit si, jak moc jsou někteří lidi právě těmi vnucenými představami kolem výkonu zablokovaní.
Teď jsem třeba vyprávěla kamarádovi o svém nápadu na projekt spontánní práce s tělem, kdy člověk zkoumá, co potřebuje jeho tělo, a vytváří si své vlastní "cvičení". A on položil otázku, která by mě v životě nenapadla: "A co ti, co se styděj?" Jasně, když to řekl, dochází mi to. Jsou lidi, kteří se prostě strašně stydí hýbat svým tělem nějakým neobvyklým způsobem před někým jiným. Nejspíš si někdy někde moc brzo vyslechli, že jejich pohyby jsou "šeredné".... Tady taky nejde absolutně o žádný výkon nebo estetiku, jen o to udělat si dobře.....ale kdo na to má silný podvědomý blok, tomu to těžko vysvětlíš... Respektive jeho rozumu to vysvětlíš, ale to zraněné malé já se bude muset pomalu opatrně uzdravit a vyzkoušet si, že to opravdu může, že se opravdu nebudou všichni chechtat a ukazovat na něj prostem....
Takže ze své pozice můžeš vysvětlit racionální výhody zkoušení nových věcí, ale někdo kdo z toho má strach, potřebuje u sebe pracovat i s příčinami. Samozřejmě třeba je obojí, uvidět smysl, proč se měnit, příčinu dosavadního stavu, i jak na změnu.....