YMLADRIS: bych řekla, že to puzení ke smysluplné činnosti je snad většině lidí vlastní... prostě je to taková základní potřeba... mysl v tom přirozeně hledá smysl, důvody, proč to dělat, což mi přijde jako další dost základní vlastnost... většinou asi lidi dojdou k tomu, že smyslem je sama činnost, resp. pocit, jaký jim přináší, protože mysli to přináší spokojenější naplnění tady a teď, ve smyslu cesta je cíl. když chce člověk dosahovat nějakých met, vytváří to stres, protože dokud se z bodu A nedostanu do bodu B, něco mi chybí. navíc těžko měřit úspěch objektivně, tudíž kde je vůbec to B...
jelikož jsou lidé, kteří, i kdyby jim celý svět řekl, že jsou v tom kterém oboru nejlepší, to tak přesto nemusí vnímat stejně...
imo z pozorování tenhle drive má spousta umělců, ke tvorbě je žene i nutkání překonat nejen sebe... tohle taky patří k jednomu z nastavení, jaká v lidech existujou. zákulisní motivací je třeba potřeba uznání, krom "povrchnější" motivace "chci být nejlepší".
myslím, že člověk od své přirozenosti není stagnující, statický tvor, nicméně vývoj za každou cenu nese svoje plody, od neuróz až po války apod.
asi skoro každý hledá smysl, protože představa, že nic nemá jiný smysl, než to, co je, může být pro dost lidí vlastně děsivá... prostě najednou by zmizelo odůvodňování činností, které pomáhá v každodenním životě, zvlášť v Babylónu,)
což zas někdy vede k tomu, že někdo po smyslu vůbec nepátrá... což je při jistém nastavení mysli jako rozjet vlak a nedívat se na cestu...