KOKES: ..vybrat si smrt je prohra*

jj, já ale myslím, že smrt je prohra. Ztracená, zahozená příležitost k životu.
Co tě děsí na stávajícím systému? Altruismus má smysl v kolektivu a kolektiv je jen další forma jak lépe přežít v nepřátelském prostředí:-)

KOKES: člověk si může vybrat i smrt, ale jinak máš do určitý míry pravdu. spíš mě děsí, jestli je to opravdu absolutní nutnost. pak by byl "altruismus" asi pohádka...
jo a přirozeně nemám nárok ti brát tvůj názor, tak to nedělám, uvažuju nahlas...

ANNA: tak já myslím, že je to nutnost. Absolutní. To že to pro tebe není nutnost, je dáno tím, že žiješ relativně v blahobytu a nemusíš bojovat o život.
Co se stane, až lidstvo prorazí skořápku systému výkonu? Stagnuje a bude smeteno do zapomnění?

OVERSEER: správnější je "všichni chcípneme":-)

OVERSEER: piš aspoň s diakritikou, takhle ti není rozumět :)

KOKES: touha být nejlepší není nutnost... i když do jisté míry možná otázka života a smrti... pokud člověk žije mezi manažrouty dravými... ,)
vlastně chci víc být spokojená, než nejlepší... ale chtělo prorazit skořápku systému výkonu, kdy zvoneček zvoní pro psa, co sliní nejlépe,)
sebezdokonalování mě baví, ale nemůžu mluvit za všechny.
taky u člověka jako společenského tvora je těžké rozlišit jeho osobní pocity a pocity vznikající interakcí s ostatními lidmi a společností (a společnost pro mě zavání příměsí virtuálních představ a "homo urban legends")... a další otázka vyvstává, do jaké míry jsou motivace člověka žijícího v civilizaci spjaté s jeho biologií a do jaké jsou výtvorem civilizace, kde můžou být něčím pro sebe, vytržrného z rámce komplexnosti bytí, protože imo civilizace je poněkud odtržená...
a tak dále...

mě jakékoliv náboženství:-)
jj, je to jen pojmenování. Je-li záměr nebo není, to samozřejmě nevím.
Co je dáno, je vývoj jako produkt života a smrti a s tím přicházející boj o první místo, s tím vzniklé/získané vlastnosti jako touha/strach, nástroje jako jsou geny/DNA apod..

Záměr je ošemetné slovo. Připomnělo mi to Toltéky :)

co takhle: Zábava bude forma tréningu na život/přežití(vývoj), uspokojení je odměna za dosažený cíl. Touha být nejlepší je prostě nutnost, otázka života/smrti, hnací motor vývoje.
DNA(geny) je jen fyzický prostředek k uskutečnění nějakého záměru, záměrem je řekněme vývoj k dokonalejší formě?

btw, není v tý DNA taky něco o zábavě? nebo se ženeme jen tak bezhlavě za "nejlepším"?


NYA: co tě motivovalo k napsání tvého příspěvku?


(já se asi snažím společně dobrat... informací,) a něco o sobě vypovědět... což je sice součástí balíku "informace", ale je to osobnější...)

NYA: nevím, neodvažuju se to až tak shrnout... sice máme společný základ, DNA, ..., ale stejně tak je každej unikát... krom toho, imo duchovní cvičení apod. vedou k odhalení řeči DNA... tj. uvědomění automatických programů... a bla bla bla... vlastně na tom asi moc nesejde... ,)))

NYA: ..kterou pro mě dna MIMO JINÉ představuje.. .. raději:)

anna, vlk:
mám za to, že touha "být co nejlepší" ke každému z nás doputovala po genech prostřednictvím evoluce.. ne v přesně této podobě, ale takto se imho u západního člověka projevuje touha po přežití a rozmnožení.. neviděla bych v tom žádné vyšší nebo nižší cíle, vidím v tom spíše proces - jakýsi proud změn, kterou pro mě DNA představuje..

VLK: "Ale nezapomeň, že se na problém díváš svou optikou (jak jsi už sdělila dříve, zaměřuješ se spíš na pozorování mechanismu procesů)."

na tohle se snažím brát zřetel a nezapomínat,) (ale ani to na druhou stranu totálně nerelativizovat.)

ANNA: Ach tak, už rozumím. Ono se nedalo mezi řádky vyčíst, že ona povrchnost je míněna z hlediska vztahu ego-podvědomí. Co že nezapomínáš? Já opět nerozumím :)

VLK: jsem neřekla, že považuju snahu být nejlepší za něco povrchního,) řekla jsem, že motivace "chci být nejlepší" může být "povrchnější" motivací, tedy motivací ega, vědomí já, zatímco v podvědomí za tím může být skrytá jiná, ve vědomí já neuvědomovaná, motivace,)

nezapomínám,) nemám ráda solipsismy,)

ANNA: No, hele, dává to smysl. Ale nezapomeň, že se na problém díváš svou optikou (jak jsi už sdělila dříve, zaměřuješ se spíš na pozorování mechanismu procesů). Nevidím důvod, proč považovat snahu být nejlepší za něco povrchního. Je to zkrátka jiné paradigma. Shodneme se ale určitě na tom, že cílem veškeré snahy by mělo být uspokojení :) Ať už plyne z cíle nebo cesty jako cíle :)

Taky trošku plácám.

YMLADRIS: ,)))

nejsem antropolog, i když mi v dětství říkali, že jednou budu kulturní antropoložka, ale přesto pozoruju okolí...

no pocity mysli jsou, aspoň do nějaký míry, asi vždycky výplody mysli...

nevim, předchozím příspěvkem jsem chtěla toliko říct, že je fuk, co člověk dělá, ale je příjemnější se cítit příjemně (ať je to pro toho a toho v čemkoliv).

nevim, v přírodě se věci vyvíjí, bytím... strom roste, příslušník kmene sedí na bobku a jeho tělo se proměňuje na místě...

myslím, že lidi deprim/v/uje důraz na výkon.
nepotřebuju bejt činnorodá, abych se vyvíjela...
nepotřebuju se ani vyvíjet.

nevim, nepřijde mi, že by šlo o vývoj, nebo nevývoj, já se chci cítit plně a dobře. bez ohledu na okolnosti.
prostě chci, pokud něco konám, aby mojí motivací k činnosti bylo blaho, co mi ta činnost přináší. to, co z toho vyplyne navíc, je bonus, ne podmínka.

ANNA: no ja fakt nemuzu mluvit za jine lidi. pocet tezkych depresi a sebevrazd stale stoupa, ze. Predstava 'byt cinnorody, neco konajici, cestu absolvujici, vyvijejici se' = 'byt normalni clovek' muze byt ideologie nasi kultury, neesu antropolog abych vedela zda je to fakt nejaka zakladni lidska potreba

libi se mi nejaka hlaska z junga o jakemsi kmenu kde kdyz neni co delat tak si sednou na bobek a nedelaji nic, proste nic ;)

resim to z pohledu sveho osobniho: existuje "pocit" (stav vedomi) 'kracim smysluplne nekam'. Vim, ze kdyz mam najety tento pocit, ze je to "prijemne". Kdyz tento pocit najety nemam, je to "neprijemne". abych se neprijemnosti zbavila, snazim se teda nejaky itinerar pohybu objevit a uverit mu.

Ale: neznam nic, co je smysluplne 'doopravdy'. V mem systemu se k tem cestam pocit 'smysluplnosti' prirazuje spis nahodile nebo dle algoritmu kterej jsem zatim nerozlustila, meni se to zasadne v case.

Cili v soucasne dobe to beru jinak: 'obliba smysluplnosti' je proste jen nejakej stav vedomi. Kdyz tu je, proc ne, ale nechci aby mne to determinovalo. Kdyz zrovna zadnej smysl necitim, no a? V cem je to vlastne presne desivy? Mozna by to analogicky slo srovnat se situaci "nekdo mne miluje" vs. "nikdo mne nemiluje". Noa?

Zejmena muzi mi rikaji, ze pokud by nahledli smysl jako prazdny, museli by si lehnout na zem a zemrit. Mozna je to muzska vec.

Mne to, ze to 'oduvodnovani cinnosti', jak pises, je vyplod mysli, kterej asi vznikl nejak evolucne ale neni to zas tak big deal, spis jakoby osvobozuje. Nevim.

jezis to jsou zas kecy