Newyorčanka ve věku 102 let.



(...) zmínit o včerejším filmu televize BBC ve známém vědeckopopulárním seriálu Horizon "Don't grow old (Nestárněte). Film shrnul na prostoru 58 minut nejnovější vědecký výzkum z oblasti lidského stárnutí. Jedním z nejzajímavějších zjištění byl experiment provedený na Harvardské univerzitě, kdy byla na týden skupina pětasedmdesátníků převedena do prostředí, kdy jim bylo o dvacet let méně, a s nemocnými a starými muži se začalo zacházet, jako by jim bylo pětapadesát. Museli se starat sami o sebe. Pozoruhodné bylo, že se jim zvýšila jejich zručnost, poznávací schopnosti, stouplo jim IG, zlepšil se jim zrak i sluch. Někteří z nich odhodli hole. Žili prostě, jako by byli o dvacet let mladší. Experiment vyvolal celou řadu dalšího zkoumání, z něhož vyplynulo, že mentální postoje mají obrovský vliv na naše zdraví i na to, jak staří či mladí jsme.

Stručně řečeno: Člověk je tak starý či mladý, jak se cítí. Kdo se vzdal života v pětatřiceti, lepší už to s ním nebude... Závisí to na mentálních postojích.

SCHWEPZ: supr, teď jen těm lidem zprostředkovat kontakt s nějakou smysluplnou naukou.

Pacienti ve "vegetativním" stavu dokáží myslet a komunikovat
http://www.telegraph.co.uk/health/healthnews/7150119/Patients-in-vegetative-state-can-think-and-communicate.html


Lékařští odborníci zjistili prostřednictvím skenování mozku, že oběti úrazů, které utrpěly vážné mozkové trauma a neprojevují navenek žádné známky, že by byly při vědomí, dokáží rozumět tomu, co jim lidé říkají, a umějí také odpovídat na jednoduché otázky. Tito pacienti byli schopni odpovídat "ano" a "ne" na jednoduché otázky týkající se jejich životopisu.


Toto odemčení "vnitřního hlasu" lékaře nesmírně překvapilo. Má to dramatické důsledky pro tisíce rozhodování o životě a smrti pacientů, kteří jsou obětí tzv. persistentního vegetativního stavu. Znamená to, že téměř každý pátý pacient v persistentním vegetativním stavu je zřejmě schopen komunikovat.Vyvolá to otázky ohledně toho, kdy mají mít lékaři právo vypnout přístroje, které pacienty v persistentním vegetativním stavu udržují při životě. Asi tisíc pacientů v persistentním vegetativním stavu je v Británii trvale na přístrojích, protože lékaři doufají, že by jednoho dne mohli nabýt vědomí. V některých případech příbuzní rozhodli, že by se přístroje pacientů měly vypnout.Dr. Adrian Owen, spoluautor nového výzkumu z univerzity v Cambridge, který provedl nejnovější výzkum u jednoho pacienta, zdůraznil, že tato zjištění mají obrovské filozofické a etické dopady. Dodal: "Byli jsme překvapeni, když jsme viděli výsledky pacientova skenu: zjistili jsme, že dokáže správně odpovídat na položené otázky prostě tím, že změní své myšlenky. Nejenže tyto skeny dokázaly, že pacient není ve vegetativním stavu, ale poprvé za pět let měl pacient možnost komunikovat své myšlenky vnějšímu světu. Víme, že je plně při vědomí. Musí porozumět tomu, co mu říkáme, porozumět instrukcím, a pak učinit rozhodnutí.

Protože jsou mozkové signály pro "ano" a "ne" příliš složité a je obtížné je na skenu rozlišit, vědecký tým požádal pacienta, aby, chce-li říci "ano", pomyslel na tenis, a chce-li říci "ne", pomyslel na to, jak se pohybuje po svém bytě. Jsou to různé druhy myšlení, které aktivují různé části mozku.Pacientovi pak vědci dali šest různých jednoduchých otázek z jeho životopisu. Pacient na ně na všechny tímto způsobem odpověděl správně. Vědci pak testovali dalších 22 pacientů v persistentním vegetativním stavu ohledně obdobné mozkové aktivity a zjistili, že 17 procent z nich bude schopno obdobné komunikace.