ENKIE: ja mam skoro pocit, ze u nas je to naopak. Ja jsem ten, kterej rad s nekym ten vnitrni zivot sdili - a ano, mnohdy i beze slov, to je druh komunikace, kterou opravdu zboznuju. A pokud tohle funguje, je pro me dotycny vhodnym partnerem (jinak jsou ty typicke minuty prazdneho trapneho ticha dost neprijemne, nuti me to kolikrat zvanit nesmysly, a to ja nerada). I kdyz ono zalezi, ne vzdy jsem taky sdilna. Obvykle jsem ochotna se s clovekem bavit spis nekdy vecer, nejlepe, kdyz lezim (lepe se mi premysli a nedelam x picovin okolo).
A hrozne me stvou zbytecny otazky...nejlip typu "jak se mas?" a podobny kraviny, jednak je predem jasny, ze dotycneho odpoved vubec nezajima a je to ztrata casu. Nechapu lidi s potrebou vyptavani se (nejlip jeste na jednu vec stake dokola). A pak rozebirani toho, co se deje v sousedstvi a kdo s kym. Na tohle jsou experti zenske v nasi rodine, pak jsou na me nasrane, kdyz jdu vedle se strejdou v tichosti koukat na skoky na lyzich (opet zazitek z tohoto vikendu) :)